Veselý den ze života asistentky

Už od Velikonoc mám rozepsaný článek o své "nové" práci. Ehm... Dělám asistentku v nákupním oddělení pro jistý nadnárodní řetězec s potravinami (nesnažte se hádat, neuhodnete). A mám se tam... vesele.

7:45 Zjišťuji, že nejde proud. Jejda. Urguji asistentku oddělení, aby s tím něco udělala. Tváří se otráveně, že už jsem třetí, ale protože jsme kamarádky, tak na ni můžu vypláznout jazyk.

7:55 Jdu na poradu místo svého nákupčího. Zatímco on si s sebou bere na porady stoh věcí na podepsání a má to na háku, já celou dobu jen přikyvuji, říkám "nevím" a taky "zjistím". Neuvědomuji si přitom, že lžu, protože bez elektřiny nezjistím zhola nic. Nakonec se ukáže, že je to jedno, protože mi nejde ani telefon, takže mě vedoucí nákupu nemůže urgovat.

8:45 Pořád nejde elektřina. Zasáhlo to jenom tři kanceláře, přičemž všichni patřiční nákupčí jsou pryč, takže si v prostřední kanceláři povídáme s ostatními asistentkami. Andrea říká, že jim vyhořela zásuvka a že mají krásně očouzenou zeď. Protože před měsícem vyhořela zásuvka v prostřední kanceláři, zůstává na stejném obvodu už jen kancelář naše. Zvažuji, že by možná stálo za to naskládat kolem zásuvek šanony. Že bychom pak všichni měli nějakou dobu volno...

8:59 Dělníci z areálu nahodili proud. Zabručí mrazák, pšoukne si lednička, zašumí monitory. A zazvoní telefon. "Ahoj Eli," ozve se hlas Lenky, které měla dneska končit dovolená a které dělám záskok. "Víš, já jsem dneska dostala nemocenskou. Řekni to prosím vedoucímu nákupu. A svému nákupčímu. Ahojky."

9:05 Vedoucí nákupu se hrozně čílí, že nezavolala jemu. Nemám odvahu namítnout, že z Kypru, kde tráví evidentně prodlouženou dovolenou, jsou telefonní hovory drahé. Přitom jí muselo být jasné, že ho bude pěkně štvát, že ještě nějakou dobu se nebude moci ukazovat s pěknou opálenou blondýnkou na obědech!

12:00 Přichází můj nákupčí a ptá se, co veselého se tu dneska ráno dělo. Všechno mu to vyprávím, a zatímco se on kácí bledý do křesla, nákupčí odvedle, který si po svém příchodu přišel do mrazáku pro zmrzku, se láme v pase smíchy.

12:30 Nákupčí mi vysvětluje, co všechno Lenka musela po svém návratu bezpodmínečně do dvou dnů udělat a co teď musí dělat on a potažmo já. Oznamuji mu, že za deset minut odcházím na oběd. Tváří se rezignovaně.

13:00 Kupuji si na víkend nové kraťásky. Kdybych náhodou neumřela při závodě v sobotu, tak abych měla v čem dělat parádu v neděli.

13:50 Pouštím se do Lenčiny práce. Většinu už udělal můj nákupčí. Za zbytek, který mi zabral asi dvacet minut, mi děkuje. Připadám si jako filantrop.

15:00 Teplota na teploměru stoupá a v každé kanceláři běží zbrusu nová klimatizace. Dělníci z areálu se kvůli něčemu vrací a tváří se zděšeně, když to vidí. Že už chápou, proč u nás v jednom kuse hoří staré zásuvky. Hm. Když ono je moc teplo.

15:10 V mrazáku nám pomalu začínají docházet zmrzliny. Urguji všechny naše dodavatele, že se vzorky nedodávají po jednom, ale po třech (ty dobré pro mě a nákupčího), případně proč ještě nedodali karton až dva vybraných zmrzlin pro interní potřebu našeho nákupního oddělení (pro ostatní), jak jsme je žádali.

Všichni se moc omlouvají.

16:00 Zjišťuji, že se v zadní části chodby rozdávala vína a že mi nikdo nedal vědět. Tak si beru dvě z nasyslené zásoby asistentky oddělení, která se tváří, že mi je dává ráda. Protože jsme kamarádky. Při odchodu na ni vyplazuju jazyk.

16:50 Zjišťuji, že jsem si vzala do práce moc malou tašku. Nojo, kdo měl vědět, že mi ty dvě krásné domácí cukety přinese nákupčí ze své zahrádky zrovna dneska. Tak si holt musím vzít krabičku s rybízem do ruky. Snad aspoň ta rajčátka se mi nerozmačkají... To by mě zajímalo, jestli i třeba v řetězcích s nábytkem si nechávají nákupčí vozit každý den vzorky ze skladu, jestli jim výrobci nedodávají šmejdy (a pak je rozdávají)?

17:01 Loučím se se smutným nákupčím, který má delší pracovní dobu. Ne, ani dneska tu nechci zůstat déle než on. Potřebuju mít čas, abych vymyslela, jestli udělat cukeťáky s pohankovou, nebo kukuřičnou moukou!

Uff, to byla zase dneska dřina!

(Hned jak vystřízlivím, tak tento článek zreviduji... a pravděpodobně i smaži. ((Je to korektní tvar? Rozhodně je asonantní!)) Čtěte, dokud je čas!!)