Recyklujte papír, chraňte lesy!

evi: Mně to pořád vychází, že jsi skončila v první půli startujících celkově i startujících žen, tak nevím, co řešíš - já bych v tom hicu brala jako úspěch, že se vůbec přiměju vylézt z chládku a páchat nějaký pohyb Já myslím, že jsi na sebe moc přísná - ten jeden z minulých článků, kdy jsi šla od začátku na pohodu a sedlo ti to a krásně sis to užila, ten byl tak optimistický - a tady se nutíš do něčeho, co možná vlastně ani nechceš. Působí to na mě, jako bys to dělala už jenom tak nějak setrvačností, odtrpíš si to, poctivě oceníš všechny klady, ale radost v tom není. Ona by to vážně nebyla prohra, kdybys to prostě taky někdy zabalila, řekla si, je moc vedro a k čemu by bude, když tady zkolabuju... Já jako nezávodník tohle neznám, ale mám dojem, že pro tebe je neumístit se dobře v závodě hodně těžké, ale ještě těžší nebo spíš prakticky neřešitelná je pro tebe představa něco vzdát. Což je normálně spíš obdivuhodné, já se zas asi všeho vzdávám až moc rychle. No, jak se říká - všeho s mírou. A taky není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Asi to zas nejsou takový kecy, jak by si člověk myslel. Teda ale zaujal mě ten tvůj bezlepkový experiment - to jsem taky tuhle někde četla, že by to člověk měl zkusit, že to mnohým lidem vyhovuje, i když alergičtí nejsou. Jak dlouho už to zkoušíš? A cítíš nějaké změny? Takže já gratuluju, žes závod přežila, a jdu si přečíst něco o pohodovém Rumunsku