evi: Doufám, že už to máš s achilovkou lepší a můžeš si zas dopřát trochu té své terapie - mám pocit, že na tebe to běhání vážně zabírá. Podobné nesnáze, když nadřízeným musím decentně líčit, proč tam není jistý kolega, znám, bohužel je to o to složitější, že dotyčný zdravotně nalomený kolega je zároveň moje osoba blízká. To je tak, když člověk začne se vztahy v práci - dokud je všechno v pořádku, tak skvělý, ale když se něco pokazí, tak z toho najednou nemáš úniku ani v práci, ani doma. No nic, to si tady jen tak fňuknu pod tvým zaheslovaným článkem Přeju ti, ať to tvé depresivní období rychle pomine a ať se tam zase máš dobře!