markéta: Eli, je to bezva si to číst od tebe takhle s nadhledem. Člověk má pocit, že to bude asi tak nějak jako s porodama, matky na ně zapomenou po čase, jak to bylo hrozný (teda prý, já o tom vím prd), ale mě se začínají vybavovat i ty světlejší momenty, nejen moje pětikilometrová krize nechutná odporná, kdy jsem snad slyšela všecky kosti od pupíku dolů chrastit.