eithne: Hroznětajné: Děkuju! Muselo být k vzteku mít cestu přes Prahu v době půlmaratonu, ta chodecká i dopravní omezení byla veliká, já se ti za to omluvím, chceš?
Jarmík: Děkuju. Já se naopak utvrdila v tom, že nemůžu běžet nic později než v dubnu, protože je na mě vedro. Takže ideálně najít nějaký půlmaraton v únoru nebo březnu. Bez stoupání, ale v terénu. A se stejnou atmosférou, takže kolem deseti tisíc startujících. Jo, ještěže mám takové nenáročné požadavky
Epona: Moc děkuju!
Markéta: Markét, moc děkuju. Já na špatné zážitky začínám zapomínat ve chvíli, kdy se dostanu do cíle, jsem tak naučená z dálkových pochodů. Moje selektivní paměť je v tomhle úchvatně účinná Ale tvůj článek zní ve sktuečnosti dost pozitivně, nejspíš i pozitivněji, než ses v cíli tvářila