Chcete mě? A kolik dáte?

Věrný čtenář si jistě vybaví, jak jsem se tu před měsícem hroutila z práce, zvažovala výpověď a byla úplně v kyblu. Změnily se okolnosti, změnila jsem se já a změnilo se moje vnímání situace.

Můj nákupčí je od začátku dubna na nemocenské. Já sedím od začátku dubna v kanceláři sama a dělám práci za dva. Teprve před týdnem se vedoucí nákupu rozhodl rozdělit naše zbožové skupiny mezi ostatní nákupčí, což na jednu stranu přineslo úlevu, na druhou mě teď prohání čtyři různí lidé a já pořád dělám mnohem víc práce, než bych dělat měla.

Jenže mě to začalo bavit.

Měla jsem ke konci roku krizi, že jsem se tu nudila - za ten rok jsem se naučila, co jsem se naučit na své asistentské pozici mohla, a stala se z toho rutina, což mě neuspokojovalo. To se teď změnilo, a ačkoliv se objem mojí práce nedá zvládnout v běžné pracovní době, zase sem chodím ráda. Každý den se setkávám s věcmi, které jsem nikdy neřešila, a mám nové výzvy, se kterými bojuju.

Těší mě, že zatím nemám žádný průšvih. Pro zboží do akce ve 22. týdnu jsem dopravu z německého skladu objednávala za pět dvanáct. Marketingu jsem akci dělanou přes Německo ve 24. týdnu k doplánování posílala za tři dvanáct. Limitku cigaret s 21 ks v krabičce jsme přijali na sklad bez toho, abychom na ni měli upravené cenovky, ale cigarety půjdou na krámy až v pondělí, takže to stačí udělat dneska.

Baví mě dělat práci nákupčího. Teda kromě dohadování cen, ale právě na to mám ty čtyři přidělené nákupčí.

Přesto:

Minulý měsíc jsem se rozhodla, že se mi nelíbí, jak se tu se mnou zametá podlaha, a stanovila si dvě podmínky, se kterými budu ochotná zůstat.

Za prvé jsem chtěla změnit záskok, protože mě hluboce znechucuje už jen pouhý pohled na Lenku, která leze vedoucímu do postele a která za to má neuvěřitelnou protekci, ačkoliv nemá přidělenou žádnou práci (bez nadsázky - vaří kafe), a která je arogantní, hloupá a nezodpovědná, což je dost pitomá kombinace. Odjet na dovolenou pro mě znamenalo horor po návratu.

To proběhlo způsobem, že jsem tu výpověď málem dala kvůli tomu. Čekala jsem totiž, až si koupíme na léto letenky, abych si vzala dovolenou opravdu na ten přesný termín, a když jsem tam přišla s papírem na podpis, pravil vedoucí, že mi dovolenou nedá, protože ji má ve stejném termínu Markéta, kterou Lenka zastupuje taky, a že by to chudák Lenka nezvládla. Konsternovaně jsem odešla. Když jsem to řekla Markétě, tak byla konsternovaná úplně stejně jako já, ale narozdíl ode mě byla úspěšnější v požadavku, aby se teda zpřeházely zástupy. Jí Lenka zůstala, mně ne. Markét, jsem tvým dlužníkem.

Za druhé jsem chtěla zvýšit plat. Protože ho mám na oddělení nejspíš nejnižší, nekrotila jsem se v požadavcích na jeho výši, čímž jsem na oplátku konsternovala já vedoucího. Jenže všechno stálo při mně - v tento okamžik a nejspíš i v okamžiku mého případného odchodu za dva měsíce by se beze mě tahle kancelář zhroutila, protože držím pohromadě strašně moc věcí, do kterých vidíme jen já a můj nepřítomný nákupčí, což by bylo pro celou českou pobočku dost nepříjemné.

No a trh práce je teď mimořádně příznivý pro hledání nového místa, vidím to i u nás, jaký je problém sehnat nové lidi.

Vedoucí včera večer, dlouho po skončení pracovní doby pokýval hlavou, pravil, že to byl dlouhý den a že se na to musí vyspat, a dneska ráno mi řekl, že mám pravdu a že poslal žádost o zvýšení mého platu řediteli.

Stalo se nejlepší možné. Mám práci, která mě baví, odstranila jsem nejvíce iritující skutečnost a ještě konečně přestanu žít z ruky do pusy. (V mém případě spíš od pochodu k pochodu.)

Velice silně si uvědomuji, jak moc je můj život v pořádku, a líbí se mi to.

P.S. - bonusová scéna z jednání s Olmou:

"Ceny mléka spadly o třetinu, jakou nám nabídnete cenu na Florian?"
"Vážený pane, máte pravdu, ceny mléka spadly o třetinu, je to tragédie, na podzim mléko nebude žádné, všichni teď vybíjejí chovy. Ale musíte si uvědomit, že mléko netvoří největší položku nákladů na naše jogurty."
"???"
"Určitě s tím máte problémy taky, chybí lidi. Všichni odcházejí, nebo chtějí zůstat za vyšší platy. U Florianu neplatíte těch XY korun za mléko nebo za balení, ale za pracovní sílu. Nebo u vás snad jsou lidi ochotní zůstávat za současné platy?"

Tímto děkuji Olmě, že to vyslovila nahlas za mě. Na tom jednání seděl s ředitelem a klíčákem Olmy jen vedoucí nákupu a já. Ideální kombinace. Sice jsme nevyjednali žádné relevantní slevy na sortiment, ale pro mě to přínos mělo obrovský.