Když se v práci pije víno

Pětkrát do roka máme Ausmusterung, výběrovou komisi na in-outové akce. Jednotliví nákupčí tam před celým oddělením prodeje a několika náhodnými oblastními vedoucími odprezentují, které úspěšné akce z minula chtějí zopakovat a co nového by rádi zařadili.

Byla jsem moc ráda, že mi na začátku měsíce přiřadili novou nákupčí místo stále ještě nemocného původního nákupčího, takže jsem to dohromady nemusela dávat já. Mě hra na akceptovatelné marže a hádky o ceny nebaví. Jenže nová nákupčí je zatím přítomná jenom na půl úvazku, takže každý den od osmi do jedné, a komise probíhají celý den.

Zjistila jsem si, co se dalo, než jsem se poprvé vydala s přepravkou plnou těstovin, dětských krupiček, proteinových tyčinek a mycích prostředků za zavřené dveře: Kam si mám sednout. Co všechno po mně budou chtít vědět. Jakým jazykem se tam vlastně mluví.

Nákupčí přede mnou představoval kromě zvířecího žrádla a sýrů vína, takže jsem pokaždé vešla do veselé společnosti. "Was trinke ich jetzt? Das ist schrecklich!" - "Ale tohle je naprostá špička, měli bychom to na Vánoce vedle Bohemky a jenom o deset korun dražší!" - "Keineswegs!"

Mně slíbil vedoucí nákupu, že když se bude prodej ptát na věci, které představuju a o kterých lautr nic nevím, že mi pomůže. Dopadlo to tak, že jsem představovala zboží na pět týdnů a seděl tam na dva, ale zvládla jsem to dobře. Nakonec to nebylo těžké. Mluvilo se tam prazvláštní směskou češtiny kvůli oblastňákům a němčiny kvůli prodeji, základní slovíčka znali všichni ve všech jazycích, a akorát při vtipkování bylo znát, kdo vládne kterým jazykem.

"Wir sollten zu diesem Dinkelmehl noch Heidinmehl haben."
"Ééé... ví někdo, co je Heidin?"
Ticho. Vedoucí prodeje se pokouší pohanku popsat v němčině, ale na to jsme všichni moc málo obilninoví  fanoušci, vlastně i on.
Až po chvíli to slečna z marketingu najde v mobilu. "Pohanka. Nefungovala, další."

Poslední, padesátý kalendářní týden už probíhal po páté, kdy končí asistentkám pracovní doba. Já každý prezentovaný týden začínala, takže jsem měla hotovo nejdřív, ale zůstala jsem tam déle, abych pomohla Andrejce sklidit stoly před nonfoodovou sekcí, která Ausmusterung uzavírá. Tou dobou na chodbě ještě stály rozpité láhve vín, tak jsem chtěla vyzkoušet tu naprostou špičku ze šampaňských, ale byla zteplalá a chyběly v ní bublinky, a tak jsem nakonec s kalíškem okoštovala skoro všechny láhve, než jsem si vybrala suché červené víno, které jsem sbalila do ruky a šla dělat společnost Danče, nákupčí, než bude mít padla. Nákupčí pracují do šesti a Danča je ta moje kamarádka, která dala na konci května výpověď.

Takovéhle přesčasy by mi šly. Teplo, láhev vína po dlouhodobé abstinenci, prázdná budova až na kolem se trousící vedení. Plány, život, příčiny, sport a láska k endorfinům. Danča dala výpověď, aby se stala fitness trenérkou, a nedávno úspěšně zakončila trenérský kurz, a tak když si stěžuju, že jsem v jednom kuse na hromadě, nabízí mi, že prozkoumá můj jídelníček a podívá se, co mi může chybět za živiny.

Že mi něco chybí, je zřejmé, ale já ještě nepřišla na to, co to je.

"Bílkoviny."
"Maso nebo proteiňák každý den."
"Železo."
"Zobu každý den."
"Hořčík."
"Zobu kolem závodů."
"Draslík."
"Solím víc, než by bylo zdravé pro dva lidi dohromady."
"Chtěla jsem ti říct, že bys asi potřebovala při tvém zápřahu začít supplementovat, ale koukám, že nemusím..."

Budu si teď další týden sepisovat všechno, co sním, a pak jí to předložím, aby to posoudila. Jsem na to hrozně zvědavá.

"Co tady ještě děláte?" vtrhla k nám překvapeně slečna z marketingu. "Sakra, já jsem tu autem," dodala, když spatřila mojí láhev vína. Danča ostatně taky, ale já zvládnu popíjet i ve společnosti řidičů. "Je už čtvrt na sedm."
"Aha?" podivila se Danča. "Tak pošleme maily, ať jsou vidět přesčasy, a jdeme, ne?"

Jsem hodná holka, zbytek láhve vína jsem nechala na okně chodby a ani žádnej mail jsem neposlala.
Je mi fajn.