Na kole do kraje dětských let

Když jsme byly děti, jezdili naši rodiče na Dovolenou s dalekohledem, a zatímco oni poslouchali přednášky, povídali si o objektech blízkého i vzdáleného vesmíru a obdivovali techniku, my trávily celý týden v lese, který jsme mapovaly a ve kterém jsme si schovávaly svoje poklady v plechovkách od čaje. Tenhle víkend jsme se se Zuzkou a Helčou vrátily, abychom zjistily, jestli byl ten les opravdu tak divoký a nekonečný, jak jsme si myslely.

Zhořec, kde jsme se na týden stávaly hledači pokladů a kartografy. Zuzka, já a Helča.
(fotila Zuzka na samospoušť)

Naše cesta:
pátek - 17 km: https://mapy.cz/s/ZHMw
sobota - 51 km: https://mapy.cz/s/108Zw
neděle - 12 km: https://mapy.cz/s/10921

K Plzni jsme vyrazily v pátek večer a z Vejprnic jsme vyjížděly už za šera, které se rychle změnilo ve tmu. Tma je príma, ráda běhám nocí, ale ukázalo se, že na kole je to složitější. První zádrhel nastal kvůli orientaci, protože jsme s sebou měly mapy, které dávno pozbyly aktuálnosti, takže jsme dlouhou dobu hledaly žlutou, která nikde v okolí nebyla, než jsme to vzdaly a odnavigovaly se podle telefonu. (Taky podle mladíků na zahrádce hospody, podivujících se nad tím, že s sebou nemáme žádného chlapa.)

Moje brašny byly na nosiči přidělané na čestné slovo, protože jsem si zapomněla půjčit od rodičů ten nejdůležitější kus, a jízda po temných polňačkách tak měla zvláštní kouzlo. Alespoň jsem měla tip ťop všechno ostatní - ze samé euforie z nového kola, které není ani fialové, ani šrot, jsem si k němu nakoupila výbavu, takže jsem měla kvalitní čelní světlo a dozadu na brašny mi Helča půjčila cosi, co nazývala patetické světýlko. V mojí blikačce došly baterky.

Nakradly jsme si v poli na oheň kukuřici. Krmnou. Nebyla dobrá.

Pak jsem spadla z kola. Jely jsme ten večer sedmnáct kilometrů cestou necestou a po tmě a přes kopce (hlavně ta asfaltka, která se ve tmě jevila jako rovná a jako politá lepidlem, nás pěkně zdemoralizovala!), takže jsme byly ke konci už patřičně unavené, a když mi pod kolem ustřelil kámen, stáhly mě brašny k zemi zcela nekompromisně. Ještě to byla moje teprve druhá jízda s klipsnami, takže jsem zůstala pod kolem. Jela jsem zrovna do kopce, takže pomalu, takže se mi nestalo vůbec nic kromě absolutního šoku, že jsem spadla z kola (kolik mi je, proboha??) a pod kolo a na asfalt s kameny a vůbec. A navíc se mi vůbec nechtělo vstávat, protože se na zemi leželo moc příjemně. Heh.

Jízdu jsme zabalily vzápětí. Na původně vyhlédnutou zříceninu Frumštejn stejně nevedla žádná cesta.

Večerní pečení buřtů

Kvůli vyschlému lesu byl oheň spíše symbolický. To
se pozná tak, že na něj musíte svítit, aby šel vyfotit...

Spaly jsme pod širákem a v noci se mi zdálo, že nás chytil hrozný slejvák. Ulevilo se mi, když jsem se probudila a bylo sice zataženo, ale sucho. Vstávaly jsme hodně pozdě, všechny jsme si o víkendu chtěly odpočinout. "Vzbudil vás v noci ten déšť?" zeptala se Zuzka hned, jak vylezla ze spacáku. "Jo!" přitakala Helča. Aha.

Nastrkaly jsme věci zpátky do brašen a vyrazily dál, vstříc Zhořci, kraji dětských her. Je až legrační, jak tam pro mě byl svět ohraničený plotem tábora a hranicí lesa. Nic kolem neexistovalo, žádné vesnice, žádné významné a viditelné body, nic, jenom území, kam můžu chodit. Cestou jsem to tam vůbec nepoznávala.

Zase jsme měly několik offroadových vsuvek, ale za světla byly zábavné. Taky jsme musely zdolat spoustu kopců, které už ve mně vzbuzovaly o poznání méně euforie, ale pořád jsem byla trochu paf, jak báječně se jezdí na novém kole, že jsem je ani moc neproklínala. A očesaly jsme nějaké švestky a makové pole a tak.

V Manětíně jsme se zastavily v pizzerii na oběd a konečně prostudovaly vlastní mapu zhořeckého lesa, kterou s sebou Zuzka vzala. Je mi líto, že mně se žádné z těchto věcí nedochovaly - žádný poklad, žádná mapa, jen deníky. I ty si s sebou Zuzka nakopírovala, takže nám předčítala. V tom lese jsme trávily opravdu až absurdní množství času!

Silnicí dál

Přestávka na švestky

Jeden z těch příjemnějších offroadů
(fotila Zuzka)

Mapa lesa
(fotila Helča)

Do Zhořce to pak už bylo nedaleko. Nepoznala jsem ani vesnici, důvěrně známý byl až tábor. Uvnitř byli lidi, takže to tam pořád ještě funguje, i když srub vypadá v dost dezolátním stavu, ale třeba zadní branka, kterou jsme prolézaly ven, pořád ještě zůstala. Nechápu, že jsme kdy byly tak malé a hubené, abychom prošly skrz - Helča to zkoušela teď a ani náhodou.

Našly jsme pokladovou schovku Pařezáče. A to bylo všechno.

Les byl vytěžený, prořezaný a zničený. Nenašly jsme z mapy vůbec nic... kam se poděly Sluneční a Zlatá louka? Co moje oblíbené Zkrocené větve a Vrzající železa? Nejspíš jsme našly rozcestí U Mravence, i když se mravenci za těch patnáct let už taky odstěhovali. Ach jo.

Branka do tábora. Jako starší už jsme pak musely podlézat plot.

Kudy tudy k Tam-tam-tam-tamu?
(fotila Helča)

Tohle kdysi býval v dětských očích divoký nekonečný hvozd

Zamířily jsme odtud do Melchiorovy Huti, kde ten den začínala letošní Dovolená s dalekohledem, pořád ještě v režii našich rodičů (a spousty dalších lidí, samozřejmě, ale o ty tu nejde). Cestou jsme ještě já i Helča opakovaně málem sjely do příkopu při výjezdu na Hrad Nečtiny, protože se tam nedalo jen dostatečnou rychlostí, která by člověku udržela kolo v lajně. Ale zase ve vesnici mají moc krásnou Pohřební kapli sv. Terezie, důmyslně schovanou v místním JZD.

V táboře jsme dostaly najíst, večer napít, na noc postele, ráno najíst, v poledne najíst... ten den jsme tam strávily poměrně nostalgicky. Soutěžní otázky pro děti byly pořád těžké, Slunce bylo bez skvrn, ale s pěknou protuberancí, holky se zapojily i do malování vlajky a bylo to poprvé, co mi přišla zajímavá procházka mezi dalekohledy, neboť vlastní dalekohled je podmínkou účasti a jejich majitelé o nich mluvili hrozně zajímavě.

V neděli jsme s cestou do Plzně podváděly, abychom stihly vlak - máma nás autem popovezla do Horní Břízy, odkud to byl kousek cesty, takže jsme se stihly podívat i na věž katedrály sv. Bartoloměje, odkud bylo celé město krásně vidět, a zajít si do cukrárny na zákusek.

Byl to hezký výlet.

Věšení vlajek za celých 27 let

Jedna kuriozita za všechny. Profi dalekohledy jsou totiž nuda, a jestli
chcete takový vidět, zajděte si na petřínskou hvězdárnu, aha!

Tři kola vs. dva střešní nosiče

Plzeň z výšky

Plzeň do dálky

BONUSOVÁ ČÁST ČLÁNKU: přepis deníků z Dovolené s dalekohledem v tří po sobě následujících letech:

úterý 24. 8. 1999 (11 let)
Dopoledne jsme šli mapovat silnici a ke zkrouceným větvím. Poté bylo sportovní dopoledne pro děti a odpoledne byla nuda. (Docela!) Lev a spol. nám totiž bunkr zbořili. My jsme jim vyhlásili válku, ale dospěláci nám ji zatrhli. Večer jsme stavěli a dostavila se celá delegace capartů, že nám budou pomáhat. Dobrou noc!

pátek 25. 8. 2000 (12 let)
Dnes má být od 14:00 dětská tombola a od 20:00 bojovka pro malé, pro velké od 21:30. Na dětskou tombolu jsem měla 3, 5, 48, 66. 5 vydržela jako předpředposlední lístek. Vyhrála jsem: balíček se sladkostmi, jojo (5) a 2x fosforeskující příšeru - magnet. Pak jsem to vymněnila, takže mám jojo, modrou kšiltovku (za magnet), balíček a magnet. V půl desáté byla bojovka. Odvezli nás kousek od tábora a tam jsem šla předpředposlední. Vyprávěly se horory Koňská hlava, Ptáci a Táborová bojovka. Na bojovce se měly brát lístečky z takových láhvých, u 2. láhve mě tam ruku chytla ruka. Pak tam bylo strašidlo v hábu, které na mě hodilo břízu a Zuzku nakopalo.

sobota 25. 8. 2001 (13 let)
Dnes dopoledne do oběda byla poslední přednáška od p. Příhody. Byla hezká. Po obědě byl test, protože by byly 3 1. místa. To byly otázky! Ty dám ve škole pí. uč. Brázdové. Ta nebude vědět ani polovinu. Nakonec jsem to tak nějak vyplnila. Ve 14 hodin bylo rozdílení cen. U předškolních: 1. místo - Dáša (jediná odpovídala). 1. - 4. třída: 1. m. - Helča, 2. m. Lála, 3. m. - Michal. U nás: 1.-3. m. já, Zuzka, Filip. Dopadli jsme stejně. Mám Lion, dalekohled, dukát a ořezávátko. Oni taky. Pak byla přednáška od Davida Břeně a Petra Kulhánka o zatmění Slunce v Africe 2001 (5 min o zatmění, zbytek o cestě). Večer byl táborák + buřty. Měla jsem i pečenou kukuřici. Spát jsem šla po půlnoci.

Rozřazovací test mám archivovaný doma - schválně, porazili byste nás?