Já už vás nechci

Tak se mi v pátek vrátil po nemocenské původní pan nákupčí. Když jsem přilítla se zpožděním do kanceláře, už tam seděl, pročítal si nějaké dokumenty a choval se jako doma. Pak odešel na poradu, tvářil se, že artikly, o kterých se tam mluví, jsou jeho, a pak se mě zeptal, jak to tedy bude, že mě chce zpátky za asistentku. A já mu řekla, že já jeho ne.

Ten den se mě zeptal třikrát a počtvrté řekl Marušce, mé současné báječné půlúvazkové nákupčí, že se to rozhodne v pondělí u vedoucího, že on se mě jako asistentky nevzdá.

V pondělí si zapomněl klíče od své nové kanceláře, do které byl převelen, a tak jsem ho ráno našla sedět u nás a chovat se jako doma.

Přišel k nám znovu dopoledne. Že seděl u vedoucího a že o tom přes víkend přemýšlel a že se rozhodl, že mě nechce. Že se mnou nechce spolupracovat, protože to, co jsem mu provedla já, by mu moje předchůdkyně nikdy neudělala. A když jsem se zeptala, co jsem teda udělala tak hrozného, tak o tom odmítl mluvit, zopakoval, že mě nechce a že zůstávám u Marie, sebral po kanceláři pár věcí a odešel.

V pátek jsem na něj ještě byla naštvaná - že vůbec nereflektuje, jakým způsobem na nemocenskou odešel, jak mě to v tom nechal, jak si odnesl na flashce dokumenty, které jsem potřebovala k práci, a pak mi je po částech posílal mailem, snad aby si pojistil svoji nepostradatelnost. Jak nechal ve věcech binec a já nejenže tu byla sama a ztracená, protože vedoucí odmítal cokoliv řešit, ale jak jsem ho ještě musela hájit před lidmi, kteří po něm převzali části jeho agendy a stěžovali si na to, jak špatně jsou udělané. Že jsem si nikdy nestěžovala na to, že tu nebyl ještě před nemocenskou. Že jsem nikdy slovem nenaznačila nic o jeho práci, ačkoliv jsem sakra mohla. Vrátil se jako král.

V pondělí mě už jenom zklamal a jako člověk pro mě skončil. Je mu čtyřicet a chová se jak rozmazlený harant, kterému seberou hračky.

1. Vedoucí ho nemá rád, takže by mu stejně nevyšel vstříc, i kdyby všechno hrálo do karet tomu, abych se k němu vrátila.
2. Vedoucí by mě nikdy nesebral Marušce a mlékárenské náně, protože by dvě nákupčí nezvládla žádná asistentka, která s mým sortimentem nepracovala už dřív.
3. Vedoucí se především zeptal mě, u koho chci být, a já si řekla o Marušku.

Že o víkendu přemýšlel o tom, že mě nechce? A teď ještě tu o perníkové chaloupce.

Dobré je to v tom, že už se necítím provinile, že bude sedět v kanceláři, kde mu nebude dobře, protože mají s tamější asistentkou úplně rozdílné povahy. Teď už je mi to jedno.

Já zůstanu u Marušky a bude mi dobře, a abych si uvědomovala, jak se u ní mám dobře, zůstanu i u mlékárenské nány. Taková vtipná růžovo-černá budoucnost :)