evi: No tak to jsou pěkné cíle Rozhodně taky chci poslat dítko na nějakou sebeobranu, taky vnímám, že by to měli mít v tělocviku a škoda, že my jsme to neměli, protože vybika byla fakt k ničemu Krav maga mě taky hodně lákalo, ale teď známý absolvoval operaci kyčle, kterou si zrušil na tréninku tohohle bojového umění, což mě trochu odrazuje, přece jenom je to fakt drsná věc. Ale zas chválil, že se díky tomu v cizině ubránil i nějakým zlodějíčkům, co na něj dost nepříjemně dotírali. Oči taky občas řeším, ale bojím se. Jednak jsem, podobně jako ty, taky dost dlouho musela čekat na dobu, kdy se stopne zhoršování. A teď mě doktorka zase utěšuje, že se to začne obracet a že budu ráda, že pořád vidím dobře na blízko, až lidi kolem mě začnou nosit brýle na čtení. A já chci dobře vidět na blízko! Protože pořád něco kutím a to by mě fakt štvalo, kdyby se mi ty oči nějak rozhodily. Na dítě fakt nepospíchej, jasně, do třicítky je to asi nejlepší, ale jak píšeš, za každou cenu to nemá smysl. He, a řidičák vnímáme stejně - já ho sice mám, ale právě nejezdím kvůli tomu, že se bojím, že někomu ublížím. Což se bohužel může stát i tomu nejlepšímu řidiči. Je to dilema. Ale ty bys ho zase skvěle využila na svoje cestování! A pak by bylo ještě víc článků! Takže ti to jendoznačně schvaluju