O suspenzoru a jiných radostech

Povídání o tom, jak je svět s krav maga hezčí. A že je občas potřeba udělat si radost. Čtyřnásobnou.

Dnešek byl hroznej. Snad poprvé mi ujel ranní autobus a při přestupu na mě nepočkal navazující, takže jsem nestihla ranní poradu. A zavolala mi Maruška, že se vrací domů, protože jí volali ze školky, že je dítěti špatně. Což bylo prostě špatně, protože zítra máme výběrové komise, nebyly nachystané tabulky ani setříděné vzorky a to je Marušky záležitost, do které moc nevidím. Pak jsem zjistila, že mi nedorazilo zboží na akci promovanou v letáku na příští týden a není šance ho dostat. Pak mi volali ze skladu, že cigarety bez obrázkového varování, které teď stahujeme a budeme vracet dodavateli, nejde vždycky skenovat čárovým kódem, protože občas je přiřazený k jiné než kolkové ceně, takže se filiálky špatně odtěžují.

Prostě úplně, úplně všechno hrozně špatně.

Ve čtyři jsem neodkráčela středem, ale zbaběle prchla. Tím spíš, že málokdo ví, že v úterý končím o hodinu dřív - ještě by po mně něco chtěli. Jenže tentokrát jsem se trochu bála i španělštiny, protože jsem tam minule nebyla a nevěděla jsem, co dělali, a i když jsem si procházela učebnici dopředu, neměla jsem z toho dobrý pocit.

Jenže španělština byla boží. Minule si vyplňovali test - přehled dosavadní gramatiky - a teď jsme to ještě společně opravovali, a to jsem zvládala i bez předchozí přípravy. Bavilo mě to, španělština je hrozně přátelský jazyk, který leze do hlavy sám. A Bára zmínila, že existuje k naší učebnici i studijní příručka - koncentrovaná gramatika a slovíčka - a že je to prima. Takže když jsem si po hodině v obchoďáku v oddělení restaurací jako vždycky dopřepsala nové zápisky do jiného sešitu (tentokrát jsem si u toho chroupala hrušku, vždycky čekám, kdy na mě někdo z toho Mekáče přijde, ať si sakra koupím hranolky, nebo táhnu), odjela jsem na Václavák do Luxoru a pořídila jsem si onu studijní příručku. Je báječná!

Ještě v obchoďáku jsem procházela kolem Intersportu - a proč to nezkusit. Já totiž vůbec nevím, kde se prodávají boxerské bandáže, ale už je na krav maga chci mít, na některé semináře jsou povinné a párkrát už jsem taky bouchla špatně a pěkně to zabolelo. Takže jsem tam ve svých šatečkách, kabátku a klapacích botách vlezla, zeptala se místního vazouna na boxerské bandáže, on mi věnoval uznalý pohled a zavedl mě k nim. Jéé, já mám bandáže!

No a na krav maga nám Honza přinesl suspenzory a chrániče na zuby. Jakože - jupí! Což znamená, že o víkendu jdu na seminář 'kopy a kolena', protože kopy jsou ze všeho nejlepší a už můžu, protože se kope i mezi nohy. Jůůů!

"Pak si v šatně vyzkoušíme, jaký to je, ne?" přitočila se ke mně Lenka. Dneska jsme tam byly jen tři holky a ta třetí si nahrazovala jiný seminář, my ji viděly poprvé... a jako koukala na nás v té šatně divně.
"Takže dobrý? Můžu kopat? Nejdřív málo, jo?"
"Au! Jako musíš se ale trefit do toho suspenzoru, tohle bylo vedle, to bolelo! Hmm.

.. lepší. Přitlač. Víc. Víc!"
"Počkej, to nebolí? To už jsou šlupky."
"Je to divný. Nepříjemný. Ale nebolí to."
"Tak teď já, jo?"

Takže když u kluků došuměly sprchy a budova potemněla, jsme se my ještě zpocené po cvičení v šatně kopaly mezi nohy.

Dnešek byl vlastně výbornej den. Tabulky jsou skoro hotový, vzorky nachystaný, akce bez zboží zrušená, cigarety si vyřeší účtárna se skladem, a i když mi nešly parakotouly, které jsme dneska začali, u side kicků mě Honza chválil a pády na zeď mi taky jdou.

Život bez krav maga by byl šedý a nevýrazný. Zamilovala jsem se do sebeobranného systému. Co to o mně vypovídá?

__________

Článek byl původně nazvaný "Mohla bys mě prosím kopnout mezi nohy?", ale Sargo se k tomu vyjádřila, že "má pocit, že by jí to už mělo připadat přes čáru, i když u ní zatím v poho," což byl směr, kterým jsem vůbec neuvažovala, a protože nejsem teď úplně objektivní - jsem pořád ještě sjetá endorfinama po tréninku - tak jsem to změnila. Koneckonců, kdo ví, kdo to tady čte. Třeba maminka jo, žejo. Tak aby si o mně nemyslela něco špatnýho. Nebo tak.