Dvě miminka, tři dospělí, podzim a chata u Slap

Ono je samozejmě dost těžké napsat článek o dovolené s kamarádkami a jejich miminky, protože nikoho nezajímají cizí miminka. Ale snažila jsem se!

Takže fotek miminek bude naprosté minimum, vážně, slibuju ;)

Zbývá mi zhruba miliarda dovolené a na konci roku končím, a ačkoliv mi ji jsou ochotní v práci proplatit, skoro nikde jsem letos nebyla a chtěla jsem si odpočinout. No a Bětka má chatu u Slap a ona i Zuzka mají tříměsíční miminka, která jsem zatím vídala jen velmi letmo, což mě dost mrzí, a tak jsme se dohodly, že pojedeme od pondělí do středy na chatu, budeme výletovat, hrát deskové hry a vařit a mít se dobře.

Bětka tam odjela už v neděli, aby společně se svými prarodiči vytopila chatu, a my se Zuzkou přijely až v pondělí ráno - já měla v neděli krav magové zkoušky a Zuzce se to taky hodilo víc. Markétka celou cestu prospala, pro což mám pochopení, mě taky zvuk motoru uspává, když zrovna neřídím. Chata je kousek za vesnicí, kam se jede po lesní cestě s tak ostrými zatáčkami, že se musí každý druhý zákrut couvat, protože se to nevytočí. To mě moc bavilo, akorát cestou zpátky - do kopce - jsem tam málem usmažila spojku. No jo, no.

Topily jsme v kamnech. Většinou přikládal ten, kdo zrovna nedržel dítě... ale holkám to šlo dobře i s nimi.

Bětka pro nás měla k obědu nachystanou čínu s kuskusem, a protože jsme všechny měly trochu trable odhadovat množství jídla pro tři lidi, hlady jsem netrpěla, ačkoliv jím trojnásobek jídla než průměrný chlap.

Odpoledne jsme se vypravily i s dětmi na výlet. Chata je u Slap a Bětka mi říkala, že když je v přehradě málo vody a je klidná hladina, je ze břehu u jedné vyhlídky vidět pod hladinou věž kostela zatopené vesnice - to bych někdy moc chtěla vidět. Na to místo jsme sice došly a vody bylo málo, ale byla černá jak uhel a vidět v ní nebylo nic. Zpátky jsme to vzaly ještě přes opidum, na kterém klasicky nic není vidět, a další vyhlídku. Holky nesly své děti v šátcích a bylo dost vtipné, když si Zuzka s Markétkou na břiše svlékala z pod kalhot podvlíkačky, protože bylo větší teplo, než jsme čekaly.

První výlet po vyhlídkách na Slapy

Večer jsme hrály Osadníky, což je taková ta hra se dvěma základními pravidly, že já hraju za červené a že červení vždycky vyhrávají. Vyhrála jsem. A vůbec to není tím, že jsem nemusela rozptylovat žádné dítě. Ještě později večer odešla Bětka pro dříví a za chvíli mě Zuzka volala na balkón a venku byly zapálené prskavky na stromě a narozeninový přípitek a dostala jsem místo dortu vynikající bábovku a dárek, který pokračuje v tradici "naučíme Elišku mít ráda Vánoce" - vánoční ubrus.

Jé!

Bála jsem se, že se svými problémy se spaním a se dvěma dětmi v dřevěném domku budu mít problém usnout, ale usnula jsem jak dřevo a během noci mě nevzbudilo vůbec nic. Byla to příjemná změna, během předchozího týdne neuplynula noc, abych se nevzbudila kvůli snům o práci.

Sweet 30

Červení kupředu!

Další ráno jsme posnídaly chia puding s malinami, který nám vydržel jako dezert i na další den, a taky bábovku a obložené chleby a já pak rovnou začala vařit laksu, protože holky usoudily, že se pálivost z jídla do mlíka určitě nedostane. Mňam.

Po obědě jsme vyrazily na další výlet. Já to málem propásla, protože jsem si po jídle dala dvacetiminutovku v podkroví a po hodině mě vzbudilo, jak holky oblíkaly děti. Ale samozřejmě já byla nachystaná sama za sebe rychle, takže jsem s nimi stihla odejít, ba dokonce jsem předtím stihla i vypít Bětce kafe.

Prý že jen obejdeme ten kopec za chatou - nakonec z toho zase byl dlouhý výlet. Bětka tentokrát vzala kočárek, protože ji z šátku bolela záda, a tak jsme šly převážně po zpevněných cestách, ale samozřejmě ne pořád, takže s ním Bětka zvládla překonávat i popadané stromy. Kolem cesty nedaleko chaty rostly krásné náletové smrčky, a tak jsem si pro jeden maličký tak akorát do velké vázy další den před odjezdem ještě došla - bude to poprvé, co budu mít doma vánoční stromeček. Je moc pěkný.

Každý využíváme kuchyň jinak. Já v ní třeba vařím...

...zatímco Bětka v ní přebaluje. Teče tam voda, žejo.

Večer jsme hrály Dixit. Znáte to? Je to prima hra - každý má v ruce sedm karet s divnými obrázky a jeden vždycky nějak popíše jednu ze svých karet, vyloží ji poklopenou na stůl, podle asociace přidají po jedné kartě i ostatní hráči, a když se všechny odklopí, snaží se přijít na to, která byla originální vypravěčova. Některé z našich popisů byly dost divoké, ale rozhodně jsme se při tom nenudily. Mám nafilmovaný jeden z těch lepších popisů, který si rozhodně nemůžu nechat pro sebe:

Cože, vy jste to nepoznali? Vidíte tu Středozem vlevo? To je přece jasnej Drak Šmak, což je foneticky podobné Šmakounovi, což je něco jako tofu. :-D

Poetické večery s hraním her a ohněm v kamnech

Poslední ráno jsem se vzbudila asi v půl desáté. Spaní v hlubokých lesích mi očividně svědčí, dole už byl fakt šrumec.

Ten den měla vařit Zuzka, ale protože jsme nezapojovaly ledničku, protože byla ve sklepě docela zima, zkazilo se maso. (Teda vyhladovělá toulavá koťata všechny řízky snědla s chutí... a kočky by přece nic zkaženého nesežraly? Doufám? Ale nám odvaha chyběla.) Naštěstí jsme s sebou měly zásob jak pro regiment, takže jsme místo toho uvařily jasmínovou rýži s buřtama na paprice a k tomu si daly ještě zbytek zeleninového salátu a rozhodně jsme nestrádaly.

Z úklidových prací před odjezdem jsem si vybrala nošení dřeva a štípání třísek. To je jedno z mých traumat, že jsem se nikdy v dětství nedostala ke štípání dřeva, protože když už jsme byli někde, kde bylo potřeba dřevo naštípat, dělal to můj starší brácha. Takže konečně! A dokonce mám pořád obě ruce!

A po krátkém lesním pychu jsme pak už vyrazily do Prahy.

Byla to pěkná dovolená, odpočinula jsem si jako už dlouho ne.

A protože jste stateční čtenáři, neboť jste dočetli až sem, neodpustím si závěrem přece jen dvě ňuňací čistě dětské:

Markétka

Vávra