evi: U těchhle počtení vždycky zjišťuju, jak jsem vlastně zimomřivá, protože mi z těch fotek nočních ležení jde celkem mráz po zádech Ve skutečnosti vám ale závidím, že tohle umíte absolvovat, protože se vsadím, že v létě na těchhle krásných místech musí být hrozné davy lidí. S domácími mazlíčky to mám možná podobně jako ty - teda aspoň tak nějak zastávám názor, že pes patří do boudy (kde ten náš žil od mých deseti do pětadvaceti let, načež ho vystřídala kočka) a ne do panelákového bytu, česká města a Praha zvlášť mi vůbec přijdou dost přepejskovaná. Hlavně asi nejvíc neuznávám lidi, co maj jako mazlíka obrovskýho hafana, kterýmu je úplně šumák, co na něj venku pokřikujou, neposlechne ani omylem a žene se mi po dítku, které mu nic nedělá (kromě toho, že se za mě schovává
) Pes z tvého vyprávění tedy působí jako veliký sympaťák! Zvlášť když ještě hřeje