Recyklujte papír, chraňte lesy!

eithne: Děkuju. Mojí touhou je tohle zprostředkovat co nejvíce lidem, abych je tím třeba motivovala něco podobného taky absolvovat, protože je to přínosné pro ně i jejich okolí, zábavné a všeobecně správné. A té zážitkovosti se vůbec není potřeba bát - rozhodně nám nesimulovali žádné situace typu "krev mu stříká z krku tři metry vysoko", byly to všechno situace, které je reálné potkat, takže opravdu ponejvíc zmatené lidi, bezvědomé lidi, pomlácené lidi a tak. Zní to hrozně blbě, ale já měla největší trauma ze simulace volání záchranky, protože nerada telefonuju, nerada jsem zkoušená (a dispečera dělal lektor) a obecně je celá ta situace hrozně umělá... ale tak mi to přišlo jen první dva dny a pak mě tenhle pocit úplně opustil. A o tom to je - o omílání chování v situacích, které opravdu mohou nastat.
A pokud se zaměřím na tebe - vřele doporučuju. Kdo jiný než měšťák by si tímhle měl projít?

Podělím se s tebou o příhodu, kterou jsem se příliš styděla komukoliv říct (ale psaní není tak bezprostřední, a navíc si jsem jistá, že jsem tohle už překonala, že teď už bych jednala jinak). Jela jsem asi před rokem v metru, na sedačce přes uličku bezdomovec, který sice nesmrděl a ani alkohol z něj nijak netáhl, ale jinak to byl ten plstnatý typ, kterého se štítím. No a tenhle chlapík se najednou svalil ze své sedačky a zůstal ležet. Tou dobou jsem ještě nevozila rukavice - a byla jsem v metru, kde není signál na telefon, které se pořád pohybuje a nemůže do něj záchranka... a já si najednou připadala hrozně bezradně. Pravděpodobně byl opilý nebo unavený, byla ročním obdobím zima, ale co když ne? Alkohol z něj netáhl. Co když to byla zástava srdce? Jenže - vážně bych se k němu měla přiblížit? CO kdyby se probral a chytl mě za ruce?
Nějaká paní s kočárkem scénu sledovala a po pár sekundách se začala rozčilovat, proč nikdo nic nedělá, a jiná pak řekla, že přece támhle o dveře dál jedou měšťáci, a došla pro ně, a oni ho pak vyvlekli na nástupiště a já ještě skrze dveře viděla, jak se začíná zvedat.
Ale já neudělala nic, vůbec nic. Nikdo neudělal nic. Došli jsme pro měšťáky, protože to se s problematickými bezdomovci dělá.
Hrozně se za to stydím. Hrozně jsem se za to styděla celou tu dobu, ale zároveň jsem věděla, že bych se tak chovala, i kdybych identickou situaci potkala znovu. Teď by mi to bylo hrozně nepříjemné, ale velice pravděpodobně bych si oblékla rukavice a aspoň zkontrolovala, jestli ten pán dýchá. Každopádně - co ti měšťáci? V jejich kůži bych opravdu nechtěla být, a to jak v případě, že by to byl jen unavený opilec, který v noci musí být vzhůru, aby neumrzl, a ve dne je vyčerpaný, anebo i v případě, že by to byl prostě starý pán bez domova se zástavou srdce.

Což je předpokládám ta tvoje část o Opravdových Dispečerech... ale v metru není signál. Tak asi tak. Tenhle kurz moc doporučuju. Dělají i firemní kurzy všude po republice, třeba by to šlo u vás prosadit nějak globálněji