eithne: Hospodyňka: Hluboce jsem se nad tím v uplynulýh dnech zamyslela, ale u fantasy je hodně těžké trefit se do cizího vkusu, protože jde o opravdu různorodý žánr. Pratchetta zná? Ten se líbí každému, je to příjemně (a inteligentně) vtipné. Holdstock je zase mýtotvorná fantasy s velmi silnou atmosférou, která je (nejen) pro pubertálního čtenáře jak stvořená - to jsem hltala kolem sedmnácti let. Nebudu doporučovat Pána prstenů, protože to buď četla, nebo ne, ale rozhodně ne, protože by o tom nikdy neslyšela. Sapkowski je naprostá klasika, v Sáze o zaklínači najde všechno - udatné muže, hlavní hrdinku procházející nástrahami neobyčejného života i problémy osamělosti... prostě všechno, je to klasika slovanské fantasy produkce. Taky jsem v tomhle věku hodně četla knížky od Andrzeje Pilipiuka, ale jestli ti vadí, že čte braky, nedoporučuj jí to
Problém je, že když jsem byla stejně stará jako Liána, četla jsem taky pouze braky. Takže nevím, prostě nevím
Boudicca: Moje řeč! Já taky měla dříve zcela jasné preference - fantasy, jedině fantasy! Jenže teď jsem se za tohle dostala, ani nevím jak, a najednou preference nemám a to mě znervózňuje