eithne: Páni, šikovnej synek! Já tomu postupně přicházím na chuť - dřív mě hlavně děsila možnost, že píchnu a nebudu vědět, co s tím. (Ano, není nad to si svými nočními můrami projít, aby člověk poznal, že jsou sice tak děsný, jak čekal, ale přesto svět nekončí ) Každopádně taky cyklistiku postupně přestávám hejtovat.
(Tapety vypadají krásně, protože na ně tak krásně natiskli vzor. Ty křivý střihy naštěstí na fotce nejsou vidět )
No a patnáct stupňů, protože byla tehdy ještě přes noc zima, topení v létě netopí a klimošku na přitápění nemáme. Nerada bych tady nějak pomlouvala naše pracovní prostředí, ale ony jsou ty budovy div že ne z papíru. Já mám ráda teplo, když se nehýbu! Ale teď už je mi tam dobře
Dííík