iva: Teda, normálně mě tvoje putovací články hodně nabíjí, ale z tohohle jsem byla za chvíli unavená. Úplně fyzicky jsem cítila, jak mě ubíjí frustrace
Fotky dost pomáhaly, ale jinak... věříš, že jsem skoro chvilkama brečela vzteky?
A říkala jsem si: "Co je? Vždyť Eithné se nikdy nevrací?!"
A jak mi tak myšlenky při čtení jdou nezávisle na sobě dvěma cestami, tady jsem přemýšlela, jak tě tahle nepovedená stovka přivedla k dalším lidem a k odklonu od "zdrhám každému" k "někdy se ráda připojím"
Ale příště bych prosila nějaký radostnější zážitek, jo?