Veselé historky za nouzového stavu

Babička občas vypráví vzpomínky z dětství za války. Jestlipak my budeme před vnoučaty vzpomínat "to za první pandemie, to se nesmělo ven, to si ani neumíš představit"?

Ušila jsem čtyři roušky, a tři jsou dokonce nositelné. Našla jsem doma přesně čtyři špulky nití a dvě jehly, a taky krabičku zbrusu nových špendlíků s barevnými hlavičkami, což byl ten impuls. (Ne, nešiju. V páté třídě jsem dostala z pracovních činností čtyři pětky v řadě - všechny z háčkování; což dobře vystihuje můj vztah k ručním pracem. Ale ty špendlíky byly barevný a byla jsem ponechána v galanterii bez dozoru!) A co se látek týká, nechala jsem si z pozůstalosti staré ubrusy a další velké hadry na čištění zbraní...

První rouška mi trvala půl dne a byla to stimulující práce. Dr. Who v angličtině a k tomu všechno to hledání střihů, stříhání látky, žehlení, špendlení, šití, přešívání, došívání, hledání čehokoliv jako náhrady za drátky a gumičky... ale výsledek nevypadal špatně. Jenže mi nelícoval vzor na sešitých kusech.

Druhá rouška trvala už jen hodinu a na poslední dvě roušky jsem ze zvědavosti zkusila jiný střih, takovou tu harmoniku, která je na šití příšerná.

V jednom z mých výtvorů už jsem byla nakoupit a lícuje přesně (má i drátek na nos!), takže jsem si zavzpomínala na svoji dovolenou v Himalájích v roce 2010, kdy jsem byla schopná prodat svoje kamarády za láhev kyslíku. Akorát tímhle asi nerostou červené krvinky, ale na funkční kapacitu plic by to mohlo mít dobrý efekt, když se člověk zvládne nadechnout jen natolik, aby se neudusil úplně?

(Tolik k ubrusům z pevného plátna.)

Taky mi zrušili operaci menisku, naplánovanou na začátek dubna. Ještěže se nesmí chodit zbytečně ven, jinak by mi to koleno mohlo chybět...

Díky tomu ale můžu začít chodit na dva dny v týdnu do práce. Doteď mě nechával vedoucí doma, abych se před operací nenakazila; teď se můžu v kanceláři aspoň střídat s kolegou.

Většinu času jsem na homeofficu, a protože se moje práce dá z domova dělat jen velmi těžko, (no, spíš nedá,) slíbila jsem kamarádovi korektury jeho diplomové práce. Je to ajťák a jako téma si zvolil mikroservisní architekturu při vývoji aplikací, což je téma pro mě, pedagoga-jazykáře, jako stvořené.

Navíc ajťáci neumí psát - vůbec. V diplomce jsou velmi přesně určitelné části, které psal sám, a části citované z literatury; a ty jeho přepisuju prakticky celé. Bylo proto trochu nepříjemné, když se mi zasekla klávesa M a já mu tam doplnila dva mmmmm řádky, než jsem přepla do notepadu, takže jsem zkusila klávesnici vyčistit.

Moje oblíbená metoda kartáček na ruce + mýdlo tentokrát nezabrala, a tak jsem se pustila do rozebírání. Ulámala jsem čtyři šroubky, než jsem zjistila, že jejich krytky nejsou zatavené, ale jen zlehka přilepené, takže se dají sejmout.

Ani klávesnice zbavená krytu ovšem nejde snadno čistit, a tak jsem si na nenáviděném a nepotřebném caps locku vyzkoušela, jak vycvaknout samotnou klávesu, a pak to samé udělala s M a šipkou doprava. Výsledkem je, že caps lock a šipka v pohodě fungují, zatímco M reaguje na jeden stisk z pěti. Takže jsem si objednala novou klávesnici. RIP můj desetiletý milovaný Logitech UltraX Premium!

Kamarád asi vytušil, že korektury jeho diplomky nejsou procházka růžovou zahradou, a tak mi dneska zazvonilo neznámé číslo a že prý "Lukáš z alkohol.cz, jsem před domem". Trochu vyjukaně jsem vylezla ven a tady to máte, nashle, a tolik k mým snahám nekupovat si domů alkohol, když jsem tu zavřená, protože v tašce byla dvě Legendaria a jedno ach-moje-nejoblíbenější víno. (Brambůrky si opravdu nekupuju, protože v obchodě dokážu být silná. Ale když doma není co ujídat... asi si budu muset pocvičit silnou vůli.)

Jo a v neděli jsem málem umřela na infarkt. Ležela jsem si tak ve svém temném opuštěném bytě v posteli se špunty v uších a otočená ke zdi a ještě si před usnutím četla v telefonu Respekt, když mě někdo cvrnknul do zátylku.

To mi totiž praskla gumička ve vlasech a odletěla tak šikovně, že mě trefila. Ale těch pár vteřin, než jsem na to přišla...!

Taky jsem se pustila do projektu: vaření!

Vytáhla jsem obě kuchařky, které vlastním, našla si recepty, které vypadaly dobře a které jsem ještě nevařila, a teď je zkouším. Zatím mám za sebou dva, boeuf bourguignon a pad thai, a na úspěchy je to 1:1. Kdo by to byl řekl, že se po hovězím na víně utluču?

(To jsem si totiž načnula doma poslední červené - a to víno mi vůbec nejelo. Tak jsem si vygooglila recept, zvrhla tam celou láhev... a tím celý projekt začal.)

Nutno říct, že jsem po obědě nadýchala 0,07 ‰ :)

Jo a jak jsem objednávala klávesnici... Vánoce letos přišly dřív. Mám běžecká sluchátka! A vertikální myš! Áááách...

(A 15m internetový kabel, protože můj úchvatný služební notebook za strašlivé peníze má nestabilní wifi. Trochu jsem pogooglila a vyjelo mi asi tisíc odkazů, které všechny začínají slovy "just receive my XPS last week as well, experiencing the exact same problems". Takže kabel.)

A jak se máte v těchto krušných časech na gaučích a u Netflixu vy? :)

A závěrem zábava na homeoffice pro všechny: pojďte taky luštit názvy filmů!

Všechny obrázky jsou posbírané z internetu.