Jsem přítel světa

Slepec mi dneska ukázal dům, ve kterém umřel Neruda, od Arnošta Lustiga jsem si vyslechla, že byl Franz Werfel strašný pokrytec, a poprvé se mi stalo, aby na mě a dvě spolužačky hrdě ukázala vedoucí katedry germanistiky a k přítomným literárním kapacitám pravila: "To jsou moje studentky."

Mám pocit, že tenhle semestr každé úterý stárnu o rok, ale upřímně - stojí to za to :-)

Na reklamní komunikaci jsme měly s Evičkou referát na téma "humor a erotika v reklamě".
Byl skvělý, důkladný, promakaný a jediné negativum bylo, že z dvaceti ukázek jsem rozběhala tři. YouTube formát školnímu notebooku nepřeje.
(Ale stejně byl ten referát skvělý.)

Hodinová pauza.
S Helčou jsem se uklidila ke studovně, kde jsme začaly tvořit její seminárku na syntax.
"Jelikož koneckonců všechna nám vzdávaná úcta i veškerá hojnost a třpyt jsou jen odměnou nebes v úhradu za starost nad národy a státy..."
V úhradu? Nevěděla jsem.
Nestydím se, že jsem to nevěděla.
Janovec nám potom prozradil, že "v úhradu za" je prostě spooousta předložek za sebou :-)

Počítače.
Úkol na závěr hodiny: nakreslete medvěda.
V novém Wordu.

Syntax.
Bylo nás tam podezřele moc, přesto jsem podezření nejala žádné.
Divné bylo, že si nás tentokrát Janovec posadil dopředu.
Divné bylo, že jsem šla kreslit úplně první větu na tabuli.
Divné bylo, že jsem tentokrát nebyla shovívavě opomíjena při vyvolávání, ale že na mě padala každá těžší otázka. A každá, kterou nikdo nevěděl.
Divné bylo, když se po čtyřiceti pěti minutách asi dvacet lidí zvedlo a odešlo.
Ne ne, nedocvaklo mi, že měla dneska přijít základka na exkurzi :-D
(A od doby, co odešli, už na mě nešel ani jeden dotaz! :-D)

Slíbila jsem půjčit před literaturou knihu Míše, aby si ji stihla přečíst.
Potřebovala jsem tam být brzo.

"Eithné!" zavolala na mě Eliška a hrnula se ke mně. "Mám němčinářský dotaz!"
Mé chabé námitky, že jsem ten poslední, na koho by se měla obracet, nebyly vyslyšeny. Byla jsem usazena do židle, dostala německý text ze sedmnáctého století a začala bádat nad podivným slovesem, které nedávalo smysl. Nakonec jsme se dohodly, že nevíme, co je grafém, který vypadá jako zadopatrové n, a já se zamyslela, za kým na naší katedře by mohla jít. Naše historička je externistka z Košic a tenhle semestr v Praze neučí. Druhý historik má až do dubna úrazovou dovolenou. Dál tam není NIKDO. Tři literátky, jedna nicneumím, jeden dějepisář, ovšem Němec a Eliška německy nijak příliš asi neumí.
Magistra na syntax!
Doufám, že mě nezabije. Zítra za ní Eliška jde.
A kdyby neuspěla, dostala mailovou adresu do Košic.

Úprk ze školy. Míša mě zabije!

"Prosím vás," přibil mě hlas k zemi téměř doslova.
Nevím, jak se chovat k slepcům, tak je - jako většina světa - ignoruji a doufám, že se postará někdo jiný.
Tady nikdo jiný nebyl.
Byl strašně podobný Petru Bruknerovi.
"Teď jsme někde u čísla dvanáct, že?"
Přímo.
"V tom dalším domě zemřel Jan Neruda. Nad dveřmi - hodně vysoko, málokdo si jí všimne - visí pamětní deska." Kousek jsme se vraceli, šli jsme rychle, ale pán mi ji chtěl ukázat. Chodím tudy denně, ale nevěděla jsem o ní.

Míša si nepřišla ani pro knížku, ani na seminář.

Poprvé od nástupu na VŠ jsem si v knihovně půjčila knihu pro zájmovou četbu.
Obraz Doriana Greye.
Těším se jak malá.

Na semináři jsme dělali Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke - Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka.
Je to nádherná, úžasná kniha! O té sem ještě napíšu, uchvátila mě.
"Lesen sie bitte den Prolog, Eva," požádala přednášející.
Eva vrhla podivný pohled na sousedku a začala: "Die Oper wurde-"
Přednášející šla zjistit, co to má za knížku.
Jmenuje se stejně.
Ale je to operní přepracování.
Stává se :-)

Volnou hodinu jsme strávily s Janou a Magdou v bufetu městské knihovny a potom jsme vyrazily do Franz Kafka Centra.
Naše přednášející na (nejen) německou literaturu z českých zemí - taky vedoucí katedry v téže osobě - už dělala nábor na třech seminářích, které s ní mám, a nedalo se odolat. Viera Glosíková, Milan Tvrdík a Miloš Kučera přednášeli o Franzi Werflovi. U bakalářských zkoušek jako když zde nabyté znalosti najdeme!
(Franz Kafka Centrum - do mapy jsem se podívala letmo. A trefila jsem. Já!!)
Prochází se knihkupectvím a přes dvůr kamsi do podzemí. Byly jsme tam takřka první.
Zpozorovala nás přednášející a široce se usmála. Když domluvila s někým z kolegů, šla za námi viditelně potěšená, že se opravdu někdo ze školy objevil. Ukázala nám dopředu na knihovnu, že je opravdu Kafkova a že knížky v ní četl a abychom se podívaly, jestli nás to zajímá. Obdivovala jsem zrovna sebraného Goetha, když jsem uslyšela velmi tichý šepot od přednášející k p. Tvrdíkovi a Kučerovi: "To jsou moje studentky."
Říkala to hrdě.
To je poprvé, kdy na mě byl někdo na katedře germanistiky hrdý.

Přednáška byla nádherná a bylo na ní plno.
(A nejvíc rušil Arnošt Lustig, který se tam vzadu hlasitě bavil 8-))
Na dotazech promluvila spousta úžasně vzácných badatelů a osobností, velmi starých lidí (věkový průměr jsme tam snižovaly asi o tisíc let), a bylo trochu smutné vidět, že i tak úžasní vědci senilní.

Doma. Mrtvá. Ale nesmírně spokojená s dnešním dnem :-)