Recyklujte papír, chraňte lesy!

atraktivnistrasilka: Na piano nehraju, neumím to, ale znám ten problém s hraním před ostatními. Když jsem sama, tak ještě tak tak, ale v momentě, kdy jsem měla hrát před učitelem nebo cvičit doma, čapl se mě strach, jak dotyční uslyší, že jsem špatná. V mém případě jde o kytaru, na kterou mám zábrany hrát dodnes - byl to sen mojí mámy, že budu umět, ale mě to děsně nebavilo. Kdybych dostala šanci přehodnotit to, tak tu kytaru tak neflákám (když už mi ji naši koupili a platili kroužek), alespoň bych dnes uměla něco zahrát. Víc než Anděla a Dajánu. No, třeba v příštím životě.
Piano mám hrozně ráda, ráda ho poslouchám a velmi ráda bych na něj uměla, ale nemám ho doma ani kam dát (2+1 ve třech generacích je znát). Podle mě vůbec nezáleží na tom, jestli je ta skladba zahraná zcela perfektně. Už jen vyloudit z toho nástroje zvuk, ze kterého je ta skladba poznat, je takový malý zázrak. Já mám třeba děsnou radost, když hraju Anděla a zní to jako Anděl, i když občas hůř napojuju akordy a zní to objektivně děsně, učitel z hudebky by mi dal po čuni. Mám z toho prostě radost. A vím, že v momentě, kdy se začnu soustředit na to, aby to bylo perfektní, mě to bavit přestane. Proto se mi hrozně líbí ten tvůj přístup, úplně to všechno chápu a souhlasím.