eithne: Jé, kytara! Na tu bych uměla hrozně ráda, ale vůbec se to neslučuje s mým neexistujícím smyslem pro rytmus. Ale doma ji mám a párkrát do roka mě chytne touha se na ni naučit. Většinou pomine s prvními otlaky na prstech. Když jsem jako dítě vyjádřila přání se na ni učit, tvrdili mi rodiče, že se neučí takové to táborákové hraní, ale spíš to pokročilejší vybrnkávání a tak. Ale třeba jednou, v důchodu...