epona: Úplně jsem se přenesla o pěkných pár let zpátky, kdy jsem jezdila na tábory jako dítě a později jako vedoucí - a vždycky jsem žila další dva týdny jako ve snách, duchem stále tam. Dodnes je mi líto, že to skončilo, i když už bych asi nenašla odvahu se starat o cizí děti.
Díky za Tvůj článek - je fajn vědět, že takoví skvělí a nadšení lidé stále jsou.....