Strategie

Strategie je něco, co akutně nezvládám.
(Kdyby ano, nepíšu nové a nové články na blog a dělám bakalářku, abych měla šanci někdy dokončit školu.)

Tenhle týden (včera a dnes) jsme měli mít přečtené tři knížky:
Die Leiden des jungen Werther
Die Verwandlung
Papa Hamlet

Přečetla jsem velmi aktivně první dvě. Třetí jsem chtěla číst včera večer... a četla!... ale... zu viel Shakespear, zu viel unverständlich für mich.

Nastala otázka: Upozornit na sebe v dobrém, nebo na sebe neupozorňovat?

Jsemť člověk ambiciózní a bylo mi v pondělí líto druháků.
Ty ještě přednášející nikdy nezrubala za neznalost Pflichtlektüre, ti ještě nevěděli, co je čeká, když nikdo nebude odpovídat. Ti ji mají poprvé.
Ne tak já.

Na semináři Goethe und Schiller nás bylo málo, kdo skutečně Werthera četl. Měla jsem před seminářem hodinu a půl, v bufetu jsem si u oběda a dvou káv zpracovala Hauptpunkte, shrnula formální určení knihy, výstavbu, Hauptprotagonisten a založila nejdůležitější stránky.
Dle předpokladů nikdo z druháků příliš neodpovídal.
Tak jsem hodila obvyklé mimikry (struktura stěny a židle) za hlavu a odpovídala sama. Dlužno dodat, že jsem sama zírala, že jsem skutečně bez jakéhokoliv zaseknutí vyjádřila všechno, co jsem k tématu říct chtěla, a to bez gramatických chyb, kterých bych si byla vědomá.
(Berte ohledy na to, že skutečně umím německy mizerně - tohle bylo něco nevídaného.)
Byla jsem jediná, kdo měl knížku s sebou, a dokázala jsem nalistovat všechny pasáže, které přednášející chtěla, abych je mohla ostatním přečíst nahlas.
Tahle přednášející se nikdy moc neusmívá, ale na mě se usmívala. Očima.
Měla jsem z toho dobrý pocit.

Dneska jsem měla před německou literaturou z českých zemí tři čtvrtě hodiny čas, tak jsem si v bufetu u oběda a dvou káv zpracovala z Proměny Hauptpunkte, shrnula formální určení knihy, výstavbu, Hauptprotagonisten a založila nejdůležitější stránky.
To už mám s třeťáky a pár nás to četlo, nikdo se ovšem nepřipravil tak explicitně jako já a nikdo to neměl tak čerstvě v paměti. A knížek s sebou bylo taky málo.
Opakoval se pondělní scénář a opět cosi zářilo přednášející v očích, když se dívala na nás čtyři, kteří jsme jí odpovídali a pro hodinu byli platní.

A pak se to zvrtlo.

Na Literatur V., která následovala ihned poté, se na otázku, kdo Papa Hamleta nečetl, přihlásili tři lidi. To se nedělá, nikdo se nikdy nehlásí!
Poznamenala si je, že jim strhne absenci nebo tak něco, protože tam vlastně byli úplně zbytečně, když nemůžou spolupracovat se zbytkem.
Zeptala se na charakteristiku hlavní postavy. Odpověděl Kuba informací z prvního odstavce, která je popřená zbytkem knížky.
Poznamenala si ho do seznamu.
Neodpovídal nikdo. Skoro nikdo to nečetl a kdo ano, nepochopil to. Ti, kdo pochopili aspoň něco, se snažili spolupracovat a zoufale jim to nešlo.
Poznamenala si další dva lidi do seznamu.
Zeptala se na okolnosti hlavního zvratu.
"Niemand?" rozhlédla se po učebně. Všichni mlčeli. Podívala se na mě a v očích jí něco zazářilo. "Na, bitte?"
"Ich weiß nicht," odpověděla jsem a až mě to bolelo.
"Wie ist es möglich? Haben Sie es gelesen?"
"Ja, aber ich verstehe auch nicht. Ich... kapiere es nicht." Znělo to úplně stejně jako vysvětlení těch, kteří to ani neměli snahu číst.
Vyvolala někoho jiného.
Do seznamu mě nepřipsala. Nejvíc se mi zdálo, že na to prostě zapomněla, protože vedla hodinu dál a pak si už nevzpomněla. Nebo to bylo aktivitou ve dvou předchozích seminářích? Nebo mi věřila - čemuž nevěřím?

Tohle bolí :-(

AKTUALIZACE:

Z literatury V. jsou semináře dva, já chodím na dřívější. Dneska jsem se dozvěděla, jak včera probíhal ten pozdější.
Jen Andreu si nezapsala na seznam hříšníků neznalých knihy. (Andrea si totiž nastudovala obsah na Wikipedii, kde byl sepsaný srozumitelně.)
A po patnácti minutách je všechny vyrazila, že ten seminář nemá cenu.

Uáá! :-D