Síla sociálních sítí a labutí píseň foťáku

Foťák se našel. Udělám mu pěkný hrobeček a budu na něj často vzpomínat, protože umřel velmi mladý, bylo mu teprve šest měsíců...

811 sdílení - to číslo bere dech. Díky všem!

V neděli jsem foťák položila na střechu auta v obci Teslíny, abych si mohla sundat bundu a nepotloukla ho v její kapse, pak jsem do auta hodila batoh, začala lovit signál do Wazu, hodila dovnitř tu bundu a po chvíli váhání sundala i rukavice a čepici a nasedla jsem taky. Slepá lesní cesta, na které jsem parkovala, byla obsypaná auty, a tak jsem musela na silnici couvat, a couvala jsem tak pomalu, že mě předešla dvojice lidí - protože se protahovali, musela jsem zastavit, abych měla jistotu, že je nepřejedu. Smáli se a já myslela, že tomu, že jsou rychlejší než auto.

Jestli mě na celé té věci štve něco víc než moje blbost, jsou to tihle dva lidi, kteří se neobtěžovali mi klepnout na okénko, že mám na střeše foťák za patnáct klacků.

V úterý mi cestou na oběd cinkla zpráva od Pepy. Dostala jsem se k tomu až zpátky v kanceláři - posílal mi screenshot z Facebooku, který mu poslal jeho kamarád, tč. pracovně kdesi v Africe, a na screenshotu jeho kolo a zpráva "našel se foťák, nepoznáte kolo?" Pak Pepovi volal ještě jeho vedoucí, který kolo poznal taky, a mně psal náš společný kamarád, ať Pepovi ten příspěvek přepošlu, protože nemá Messenger.

Má asi svoje klady mít v ČR zcela jedinečné kolo v zářivém barevném provedení a s velmi výraznou (protože značkovou a drahou) bagáží.

S nálezcem jsem se spojila po Messengeru, a když jsem mu dokázala vyjmenovat skoro všechny fotky, které ve foťáku byly, domluvili jsme se na další den na předání, protože měl akorát služebku do Prahy. Už z fotky na Facebooku jsem věděla, že to foťáček nepřežil ve zdraví, ale když jsem pak naživo viděla, jak moc napadrť je, bylo mi ještě smutněji. To si chudák nezasloužil, abych mu roztržitostí tohle udělala.

Na bike-forum.cz si ho všimli všichni tři lidi, od kterých se to dostalo až ke mně. Internet je skvělá věc.

Následuje labutí píseň mého skvělého Canonu PowerShot G7 X Mark II. Ať se mu v křemíkovém nebi líbí.

Večerní pohoda s kytarou a buřty

Řeřavé uhlíky rozehrávaly nádherné stínové divadlo

Bohužel se mi v noci udělalo tak zle a zima, že jsem kromě ve spacáku a dvou péřovkách byla nohama zalezlá i do batohu, protože se každá izolace hodila - místo mě vyhřívala spacák jen láhev horké vody.

Třemšínská bouda // naše útulna

Vstala jsem akorát na východ slunce...

...a cesta zpátky k autu ranními lesy byla nádherná.

Podzim

Poslední výlet vedl kolem Padrťských rybníků, které jsou na podzim nejhezčí. Obzvlášť pro Dolejší Padrťský rybník mám velkou slabost - skoro jako někde na severu.

Naopak podobné pohledy mi už přes rok evokují film Fauve a budí ve mně nepříjemné pocity. Má jen patnáct minut a je k vidění třeba tady, ale já bych si zpětně asi vybrala ho nevidět.

Pozdní podzim s hřejivým sluncem, ale ve stínu ojíněnou trávou je období, které mám moc ráda

A tohle je vůbec poslední fotka, která na kartě byla. Symbolicky - cesta.