Obžaloba distanční výuky

Začít studovat magisterské studium v době covidu bylo zvrácené rozhodnutí. Jsem rozpolcená mezi pocitem, že vlastně vůbec nestuduju, a  vyhořením, což je dost bizarní směska. Ještě jsem nepotkala naživo jediného spolužáka ani přednášejícího a na univerzitě jsem byla jedinkrát, když jsem nesla přihlášku na studijní. Nemůžu do knihovny a nemůžu se spolužáky o přestávce probrat to, co není jasné z hodin. Nemám se jak doptat lidí, kteří na stejné škole studovali bakalářské studium, na co a na koho si dát pozor a jestli by mi půjčili studijní materiály z předmětů, které jsem na odlišné škole a odlišném oboru neabsolvovala.

Obžalovávám epidemii, že mi tolik zkomplikovala dostudování kompletního titulu, když už jsem se k tomu po letech rozhoupala.

Distanční výuka se netýká pouze základních a středních škol. Pozornost se právem upírá především k ročníkům maturity a přijímaček a neprávem opomíjí výuční obory a školy s nutností praxe; ale my jsme tu taky.

Můžu jen děkovat rozhodnutí studovat na soukromé škole, kde jsou finance i vůle zajistit co nejkvalitnější přednášky distanční formou. Přednášející mají veškerou IT podporu, kterou potřebují, a prošli školením, jak přednášet online, a jsem si jstá, že by to bez obého vypadalo mnohem hůř. Mám k tomu důvod, protože v některých případech je to tristní i s tím...

Jako větší problém shledávám, že jsem úplně odtržená od univerzitního světa. Nepotkala jsem žádné spolužáky ani přednášející, ani po půl roce jsem si ještě nevyzvedla studijní průkaz, nemůžu do knihovny. To považuju za obzvlášť bolavý bod: peďák jsem vystudovala tak, že jsem každý týden zabrousila do oddělení lingvistiky a postupně si přečetla všechny knížky, které na poličkách měli. Teď máme sice přístup ke zdigitalizovaným verzím, ale mně chybí ta koncentrace jednoho oboru na jednom místě, pohled na hřbety knih a zběžné prolistování, abych věděla, jestli má cenu se do četby pouštět. Navíc digitálně čtené knížky vnímám mnohem méně než papírové - z mobilu čtu ráda oddechovou četbu, ale ne odbornou literaturu.

Mám výhodu v tom, že nebudu hledat uplatnění v oboru. Konexe, které bych přes spolužáky mohla navázat, by byly k nezaplacení: studuju s televizními hlasatelkami, s mluvčím pražského magistrátu, s rešeršisty odborných pořadů - jenže nikoho z nich neznám osobně. Vysoká škola by měla z velké míry sloužit k poznání prostředí, v němž se chcete uplatnit; jenže současné studium je obvíkend strávená sobota u obrazovky počítače a nic víc.

Taky mi chybí konzultace. Měli jsme v zimním semestru jednu přednášející, která se od začátku rozčilovala, že jsme přišli z různých oborů a že nemáme základy, které bychom získali při zdejším bakalářském studiu. Jasně, chápu, to byl i můj největší strach. Jenže místo aby nám pomohla (doporučila literaturu, poslala sylaby z bakaláře a třeba i závěrečné studentské práce z jejích předmětů), si jela svůj styl ala uspávačka hadů a na konci se nás pokusila nepustit přes zápočet.

Byl to návrh výzkumu se všemi náležitostmi a já si na něm dala záležet. Pracovala jsem s doporučenou literaturou a především se vzorovými pracemi, protože jsem výzkum nikdy nenavrhovala a nevěděla, jak na to. Odevzdat to chtěla do poloviny února a radila nám, ať to s ní konzultujeme, že to není jen tak; jenže na zprávy vůbec nereagovala a pár dní před termínem se nám hromadně omluvila, že má nějaké problémy. Pak přijala čtvrtinu prací a zbytku napsala poznámky, co máme předělat, z nichž byl jen málokdo moudrý, s termínem tři dny před koncem zkouškového. Pak zase nereagovala a pak to vrátila polovině lidí k dalšímu dopracování do konce zkouškového. Kdybychom to nestihli, museli bychom si další termíny zaplatit v letním semestru.

Kdyby výuka neprobíhala distančně, musela by mít konzultační hodiny, kam bych se nezdráhala přijít a když už nic jiného, nechala bych si aspoň vysvětlit těch pár velmi heslovitých bodů ke své práci, co tím jako myslela. Výmluvu na problémy mám trochu problém pobrat, protože mi připadá absurdní, abychom my jako pracující + studující vycházeli vstříc někomu, jehož práce spočívá v tom, aby nás něco naučil. Tuhle aroganci přednášejícíh jsem tolerovala jako mladé nezaměstnané tele formované základní a střední školou, ale teď už s tím mám problém, protože znám svoji hodnotu. Já mám taky jako součást práce školit lidi a mít k tomu takovýhle přístup, asi by moje kariéra brzy nabrala sestupnou dráhu.

Nutno dodat, že několik spolužáků na ni napsalo stížnost a od vedoucího katedry jim přišla odpověď, že o problému ví a řeší ho. (A den poté nám v Teamsech přistál od přednášející výkřik do tmy, že jsou její požadavky relevantní a že po nás chtěla jen kvalitně odvedenou práci. No, my po ní taky...)

Ale první semestr mám úspěšně uzavřený a všechny předměty splněné. Před začátkem příštího mě čeká celý týden volna, dobře já!

A jako perlička velice potěšující mail k jiné seminárce - většině lidí prostě jen zadala známku do SISu. Až mě opustí soudnost, a asi to nebude za dlouho, nejspíš sem svoji práci vložím: byla to analýza projevu Andreje Babiše při vyhlášení prvního lockdownu... a že bylo věru o čem psát :)