rubriky:

odkazy:

moji přátelé

přihlášení

archiv článků:

Den na horách

pise.cz/img/165002.jpg" alt="Bild013">
Bylo nádherně a modro a viditelno a vedro!

Pojezdili jsme kvalitně a bylo toho na čtyři hodinky akorát, utvrdila jsem se, že mě neláká strávit na sjezdovce celý den nebo nedejbože třeba celý týden. Loni jsem asi byla v cizině na svahu naposledy.

Vlek končí, den ještě zdaleka ne.

Znovu jsem pojedli v pekárně a vyrazili na Sebu.
(Při první návštěvy pekárny MiXe zastavil nějaký kluk a říká: "Martine?" a nebyl to nikdo jiný než domorodý komínář. S ním jsme se u Seby sešli a on nás na ni vytáhl, na svůj domovský objekt, krásný pětatřicetimetrový cihlák, který má skutečně přímo u domu.)
Boty jsem si promáčela už cestou k žebříku na střechu, sněhu bylo do půlky lýtek. Příště nepojedu na hory v teniskách. Sníh se neodhrabuje ani na střechách a z komína vypadají čtvery šlépěje vedoucí od žebříku ke komínu vážně nádherně. A zapadalo slunce a byla to těžká romantika.

Přicházíš z hor, ze země sněhu...

Se zmrzlýma nohama jsme dorazili do Bí k MiXovu oteckovi.
To je člověk, který chodí bos a který netopí. V domě bylo příjemných deset stupňů.
Zatopili jsme a usušili jsme boty i sebe.

To je umělecká fotka kamen.
Kdyby to někdo nepoznal.

MiX si chvíli hrál na pyrotechnika a potom jsme ještě vyrazili na procházku při čelovkách, už byla tma. Šli jsme přes Semily k Jizeře, kde jsme pouštěli světlice pod vodu.
První světlice pod vodou chvíli svítila, ale zhasla mnohem, mnohem dříve než na souši. (Otestováno před domem.) Vrchní fyzik vydedukoval, že je to tlakem vody v hloubce, kvůli kterému si oheň neuvolní kyslík, a že musíme najít mělčinu. Došli jsme až k jezu, jenže tam byla stezka moc daleko od řeky. Nakonec jsme se vrátili na osvědčenou lávku a světlici přivázali na Piškotovo vodítko. Bohužel to způsobilo, že světlice do vody padla hořící stranou napřed a uhasila se.

Cestu zpátky jsme vykrosili mimo cestu přes vyhlídku. Piškot se jako tažný pes neosvědčil. Zato se naučil po břiše bobovat a záhada sněhových balónků, co je nikdy nenašel, mu vrtá hlavou dodnes. (Blonďatý včetně čumáku, trdlo obrovský.)

Po předcházející noci, ze které jsem usnula na asi dvě hodiny, a po grogu ("Já nezalejvám vodou rum, já zalejvám rumem vodu." Lahev rumu vystačila na pět hrnků.) a svařáku ("Tyhle dvoulitrovky jsou asi nejlevnější." "Ne, tady je krabicák za patnáct korun. Beru čtyři, stačí to?") - draze vykoupeném, MiXův otecko musel v noci pro cukr k sousedům, protože ten jsme v krámu nevzali - jsem odpadla už po prvních písničkách, co tam MiX a Klára na kytaru a otecko na bendžo hráli.

(Říkala jsem si - jsou tak dvě, tři v noci, to po tolika pohybu a tak málo spánku není špatné, to není hanebné ani na Bí. No, jenže pak jsem zjistila, že ještě není ani půlnoc :-D)

Jak jen byly ty akordy?
Klára hrála Navarrovou.

Ráno jsme si akorát vařili k snídani čaj, když někdo troubí a přijel Ropák, který slíbil, že přijede zahrát už předchozí večer.
Nakonec se zasekl na Slapech, z motorky ho vyhnala zima, která už v podvečer zapanovala.
Společně jsme posnídali párky z pojízdné prodejny a odrazili, aby to MiX stihl do dvanácti na hvězdárnu.

MiXovi patří můj nehynoucí dík, že mě hodil až před barák. Mrtvá jsem ještě teď a bolí mě celý člověk. Nějak to se mnou jde skopce, už nevydržím tolik jako za mladých let, asi stárnu :-)

Můj diář přece nelže!

(Fotky z komína fotil MiX svým mobilem. Zbytek jsem fotila já svým. Kdybyste to náhodou nepoznali sami.)

Zpět na hlavní stranu blogu