eithne: Díky, byla to sice intenzivní, ale naštěstí velice krátká záležitost. Myslím, že jsem se ten den otrávila na obědě.
Já vlastně pořád nevím, co byl v tu chvíli nejlepší postup, a to i pro případ, že bych měla někoho s sebou. Asi najít nejbližší lékárnu už na Pavláku - další den jsem si všimla, že kolem jedné jsem chodila od metra. Každopádně prostě pořád nemám pocit, že by mi někdo další v něčem prospěl; možná tak v tom rozhodování. Jenže oni jsou lidi hrozně ohleduplní, takže by stejně došlo na otázku, co chci já, a ta odpověď v tu chvíli nějak neexistovala