atraktivnistrasilka: Tohle je náhodou boží článek, je tam všechno důležitý.
K těm zubům bych jenom doplnila, že pokud dítě není schopno pro stres či nízký věk vyražený zub udržet v tzv. tvářové kapse (prostor mezi dásní a sliznicí tváře), nebo řve tak intenzivně, že nenaplive ani do sáčku, pomáhá najít nějakou uzavíratelnou krabičku či sáček, tam nalít mléko a do mléka zub hodit. Není to značka ideál, slina je lepší, ale občas to pro hysterii nejde. V mléce ony buňky na povrchu kořene neodumírají tak rychle.
U těch vyražených mléčných zubů je potřeba zkontrolovat kořen. Ono se sice říká, že kořeny nemají, ale opak je pravdou - jsou takové úzké, dlouhé a časem se resorbují. Po resorbci se zuby začnou kývat a vypadnou. Pokud se vyrazí dříve, může se stát, že v ráně zůstane ulomený kousek kořene, a ten musí ven. Takže pokud se bude vyražený zub zdát jakýsi neúplný, v kořenové části ulomený - jet na zubní i tak, aby se to pro sichr zkontrolovalo.

Hrozně moc tě obdivuju, že na tábory jako zdravotník jezdíš. Já ty znalosti sice mám ze školy (měli jsme čtyři semestry povinně předmět s poetickým názvem "první pomoc a medicína katastrof"), dokonce mám i osvědčení, že bych zdravotník být mohla, ale aplikovat v praxi, to už je něco jiného a bojím se, že bych u těch dětí panikařila, což není ideál. V životě jsem byla na jednom táboře, a vyskytlo se tam takových zlomených končetin, vší, vyražených zubů a šrámů, že mě to děsí ještě teď. A pak si vzpomínám na jednu školu v přírodě, kde se paní učitelka bavila tím, že vymyslela pochybnou hru "Hydra". Když zakřičela "Hydra!", museli jsme se schovat mimo její zraky. Koho viděla, měl trestné body. Samozřejmě to křičela vždy v místech s vysokou koncentrací příkopů, kopřiv, křovin a ostrých větví, že. Jednou jsem takhle ve snaze nedostat trestný bod skočila do nějakého příkopu mezi ostré větve a udělala jsem si na levé paži obří, hnusný a hluboký šrám. Pan zdravotník mi pak řekl, že se nemám tak prožívat, a nedal mi na to ani Betadinu. Musela jsem si to (v deseti letech) oplachovat v koupelně v kempu a náplast mi dala jedna vybavená spolužačka. Hojilo se mi to asi půl roku a dodnes tam mám hnusnou jizvu. Když se ohlédnu, bylo to na šití a ten zdravotník byl zas na facku. A paní učitelka taky. Jeden kluk z jiné třídy tehdy pro změnu ve snaze nedostat trestný bod skočil mezi kopřivy a dostal nějakou blbou alergickou reakci - anafylaktický šok ne, ale podle měl byl fakt blízko. Ale ani pak si s tou pitomou Hydrou nedali pokoj. Zanechalo to ve mně dost intenzivní stopu. Ne-e, zdravotník na dětských akcích si zaslouží můj obdiv (ne ten jouda ze školy v přírodě teda), hluboký obdiv. Děti jsou magnety na úrazy.