Už zase jezdím na kole, i když jen v obýváku

Pořídila jsem si cyklotrenažer a jsem toho plná. Tenhle článek je něco mezi zábavnými historkami, jak jsem začínala jezdit, a mezi agitkou na cyklotrenažer Wahoo Kickr Core a recenzemi aplikací Zwift a Rouvy.

Před odložením berlí jsem poctivě cvičila prakticky každý den kombinaci posilování horní poloviny těla a rehabilitačních cviků. Sice cvičení mezi čtyřmi stěnami nemám ráda, ale motivovala mě potřeba rehabilitace, vyhlídka na lezení na stěně a odznáčky za pravidelné cvičení na Garminu. I tak to ale bylo jenom dvacet minut denně. Už delší dobu jsem koketovala s myšlenkou, že bych chtěla dělat něco náročnějšího, u čeho vydržím i doma, a z toho vznikla myšlenka na cyklotrenažer. Ty jsou teď u nás v práci dost populární, tak jsem aspoň nemusela složitě vybírat a pořídila si to, co mají ostatní - Wahoo Kickr Core.

cyklotrenažer Wahoo Kickr Core 18.900,- Kč
apka Zwift 14,99 + 3,15 USD (základ+daň), tzn. 423 Kč / měsíc
apka Rouvy 399,- Kč / měsíc
(obojí má 14denní trial verzi zdarma)

(Postesk Garmiňáka: Garmin rozdává odznáčky jen za aktivity nahrané přímo Garmin zařízením, a protože já trackuju aktivitu přes trenažer a Zwift/Rouvy, které to posílají na Garmin, tak za to odznáčky nemám. Je to nefér a po nocích pláču do polštáře.)

Sportovní zátiší. Obývák se mi postupně mění v tělocvičnu.

Po minulé operaci jsem doma měla rotoped, ale ten mě vůbec nebavil, zato tohle je geniální:
- nezabírá to místo, protože je do toho uchycené moje kolo, které bych doma stejně někde musela mít
- má to setrvačník, takže když na chvíli přestanu šlapat, ještě dojíždím stejně jako na kole
- je to chytrý, takže mi to samo o sobě změří celou aktivitu
- a je to ještě chytřejší, takže to jde propojit se sportovními apkami
- a propojené se sportovními apkami to simuluje zátěž podle náklonu trasy a tak

Už při první jízdě jsem zjistila, že všechny rady o dostatku pití a ručníku po ruce měly něco do sebe, a za sebe jsem si tam ještě doplnila, že si musím brát místo brýlí čočky jako při opravdickým venkovním sportování. Do příště mi to začalo připadat přehnaný, takže jsem s brýlemi odtrpěla jízdy dvě a teď už jsem skutečně poučená. Ono totiž vevnitř nejenže nefouká vítr, ale ani kolem člověka neproudí žádný vzduch, který by ho trochu osoušel. Původně jsem si kupovala podložku pod trenažer, aby se podlahou nepřenášely vibrace, ale teď jsem ráda, že ji mám, hlavně kvůli těm hektolitrům potu, které ze mě tečou a které nestíhám utírat ručníkem. (Trenažer sám o sobě je tichý.)

Groteska byla celé to pořizování cyklotrenažeru. Je docela malej, ale váží pětadvacet kilo, aby se na něm člověk při jízdě neskácel, a mně ho PPL dovezlo čtyři dny po odložení berlí. Kdybyste mě viděli, jak ho nesu do baráku a vynáším ho do schodů k výtahu, potrhali byste se smíchy.

A ještě víc byste se smáli, kdybyste mě viděli stěhovat knihovnu, aby se mi vešel do obýváku a já při jízdě mohla koukat na monitor od počítače. Teď to tu vypadá skvěle, vážně, stálo to za to, ale grrr, já tak nesnášim tu bezmoc při stěhování nábytku v jednom člověku!

A ještě horší bylo, když jsem si tam montovala novou kazetu, abych ji nemusela pokaždé sundavat ze svého kola, protože, ehm, svoje kolo moc nemyju a ta kazeta je strašně od šmíru. Snažila jsem se postupovat podle návodu, ale ve Wahoo by měli jít na školení na psaní návodů do Ikey. Fakt jsem se snažila! Pak jsem to vzdala, napsala kamarádovi, zjistila, že nemá čas, a znovu se snažila, a nakonec se ukázalo, že jsem měla špatný klíč na kazety. I po sestavení mi jde ale řetěz divně křivo a problém je asi v tom, že i se spacerem je moje osmirychlostní kazeta moc úzká, protože se v návodu počítá s devíti a vícerychlostními.

Ale jezdí to a je to boží.

(Teda co se věrnosti simulace týká, tak hned při první vyjížďce mi spadnul ve stoupání řetěz. Sice to je tím špatným nasazením a taky tím, že je moje kolo už starý střep, ale stejně mě to pobavilo.)

((Technická poznámka - bez Zwiftu, Rouvy nebo jiné aplikace nejdou aktivity automaticky propisovat do Garmin Connectu. Jsem odpůrcem Stravy a dalších sociálních sportovních sítí, přes které si to synchronizuje většina lidí, tak to je pro mě citelné mínus.))

Zwift Companion App

Jako první apku jsem vyzkoušela Zwift, který má největší komunitu uživatelů.

Trasy nejsou reálné, jezdí se na fiktivních ostrovech Watopia, které jsou vykreslené počítačovou grafikou (vypadá to jako počítačová hra), ale jsou na pohled úplně k sežrání. Je tam všechno - hory, poušť, zelené oblasti, kopce, dá se tam jezdit i v podmořských tunelech nebo sopkách... Pár kilometrů reálných tras je na Zwiftu taky, ale ty vedou městy, což mě neláká.

Co mi přijde super, je, že furt někdo jezdí kolem vás a že to jsou reální lidi z celého světa. (Jsou u nich vlaječky. Čecha jsem zatím potkala jen jednoho, a ten mi dokonce napsal i zprávu, když jel kolem.) Mám z toho neuvěřitelně ambivalentní pocity: když se kolem mě žene peloton cizích lidí, kteří jedou společný trénink nebo závod, mám z toho nepříjemný pocit jako v reálném davu, a když vidím, jak do mě strkají (nebo mnou projíždějí), je mi to hrozně proti srsti, ačkoliv to je všechno generovaný tou apkou, na tom trenažeru nijak nezatáčíte. Zároveň je to ale hrozně motivující, protože nejenže většina lidí předjíždí mě, ale občas zvládnu i já předjet někoho jiného!

Celé je to natolik motivační, že jsem se při úplně první pětikilometrové jízdě nechala strhnout všemi těmi výzvami "close the gap" při dotahování cizích lidí nebo naopak, když předjížděli oni mě, že mi po skončení nateklo a ztuhlo koleno tak, že jsem další den nebyla schopná pořádně cvičit na rehabilitacích. Fyzioterapeutka mi další jízdy sice nezakázala úplně, ale nesmím jezdit den předtím, než chodím k ní.

Čím víc toho člověk najezdí, tím víc má odemknutých položek na personifikaci svého avatara, takže já už nejezdím ve výchozím ošklivým oranžovém dresu a mám i černou helmu a zrcadlovky, jupí. (Dá se tam jezdit i bez helmy, ale zjistila jsem, že mi ten pohled bytostně vadí a nejsem toho schopná.)

Zwift a "close the gap", můj největší nepřítel

 Trochu mi trvalo, než jsem se sžila s aplikacemi.

Především nebylo úplně intuitivní, že jsou dvě: Zwift (v počítači) je spárovaný s cyklotrenažerem přes bluetooth a Zwift Companion (v mobilu) je spárovaný se Zwiftem přes společnou wifi. Zwift simuluje jízdu, zobrazuje terén, píše statistiky a je to prostě to, v čem jedete. Zwift Companion mám současně puštěný v telefonu, který je uchycený na řídítkách, a ovládám tím Zwift, protože z kola na počítač nedosáhnu. Obrazovky jsou jiné, na Companion mám různá data o jízdě, souhrnnou mapu a tak, zatímco na Zwiftu se zobrazuje přímo jízda s lidmi a krajinou a tak.

V Companion se taky můžu rozhodovat, kam zatočím na křižovatkách. Pokud nevyberu nic, jedu základní trasu. Když jsem to zkoušela poprvé, hrozně jsem se zacyklila na kruhové smyčce, kam jsem zkušebně odbočila, ale pak jsem nestíhala odmačkat správné odbočky, abych se z ní dostala ven. To kolečko jsem projela třikrát, než jsem se dostala ven :)

Taky se tam dá na ostatní mávat, posílat palec nahoru nebo psát do chatu okolním jezdcům; a přepínat si pohledy v hlavní aplikaci a dělat si screenshoty. (Ještě míň intuitivní je, že screenshot obrazovky v počítači, který si udělám přes apku v telefonu, se ukládá ne na počítači, ale do telefonu.)

Taky mi trvalo tři jízdy, než se mi povedlo spárovat Zwift s Garmin Connectem. Poprvé jsem jela, zatímco se mi Zwift stahoval do telefonu (asi hodinu), a jízdu jsem si trackovala hodinkami (tj. Garminem) a současně aplikací Wahoo, která je provázaná s trenažerem. Po skončení jsem si do Garminu z Wahoo opsala statistiky, jako kolik jsem toho ujela a tak. Podruhé jsem už měla Zwift stažený, ale ne spárovaný s účtem v Garminu, takže jsem si ze Zwiftu ujetou aktivitu musela exportovat a naimportovat ji do Garmin Connectu ručně. Až potřetí už jsem měla účty spárované, takže se mi jízda sama propsala do Garmin Connectu a konečně tak byla i s mapičkou a všemi serepetičkami okolo.

Tohle jsem já - vlevo ve Zwiftu, vpravo v Rouvy. To se mi taky líbí, jak tam jsou všichni hubení, a to včetně mě, takže se cítím dobře, jak na sebe během jízdy koukám :)

Rouvy jsem si nechala jako druhé v pořadí, protože jsem měla vnitřní tušení, že se mi bude líbit víc a budu u něj chtít po doježdění trial verze zůstat. Takže teď jsem děsně zklamaná a po skončení free trial jsem se vrátila k placené verzi Zwiftu.

Nejprve vezmu pozitiva.

Rouvy je česká aplikace - a na to já slyším. Ráda používám věci vyrobené v Česku a dělá mi radost, když obstojí ve světové konkurenci. Celý koncept Rouvy mi zněl hrozně dobře: Rouvy využívá krajinu nafilmovanou při průjezdu kamerkového auta a do ní dosazeného počítačového avatara. Trasy si můžu vybírat všude po světě a doteď mi přijde zajímavé si vybírat trasy v Kanadě, JAR, Koreji a tak, že se aspoň podívám, jak to tam vypadá. (Jedna z mých kratochvílí je prohlížení Street View na náhodných místech po světě, takže tak.)

Bohužel to s sebou přineslo víc negativ, než jsem čekala.

Především ta digitalizace je pofidérní, při první jízdě se mi z toho regulérně motala hlava. Když krajina utíká z obrazovky nebo když kolem projíždí auto, je to trhané a kostičkované a působí to nepřirozeně. Ještě horší je, když přejíždíte příčné prahy, protože váš avatar je projede rovně, ale o chviličku později se zhoupne celý obraz, jak přes práh projede auto, které trasu filmovalo.

Koncept nafilmované krajiny se mi vážně líbil, ale teprve po několikáté jízdě jsem pochopila, že to nebude žádný terno, protože většina silnic po světě vede úvozy nebo mezi protihlukovými bariérami, což zábavnost jízdy rapidně snižuje, páč z krajiny vůbec nic nevidíte. Navíc na nafilmovaném materiálu vůbec nevyniknou kopce, takže i ve tříprocentním stoupání mám podle obrazovky pocit, že silnice vede po rovině nebo dokonce dolů.

Mrzí mě i omezená zábavnost celé té věci. Na Zwiftu jsem si vážně užívala, jak jsem za jízdy dostávala body a za ty se mi otevíraly nové věci, kterými jsem si mohla personalisovat svého avatara. Ono i jeho nastavení je na Zwiftu natolik důkladné, že se mi skutečně podobá. Na Rouvy si vyberete pár atributů a to je všechno. Za jízdy se sice i na Rouvy dostávají mince a úrovně, ale mince jsem nepochopila, k čemu jsou, a úrovně se jmenují Starter 1, Starter 2, Starter 3... takové jakože nekreativní.

Stáhla jsem si testovací verzi doprovodné apky a nepřišla jsem na to, co se s ní má dělat. Rozhodně mi neukazuje mapu toho, co zrovna jedu na počítači, což je zklamání, protože si dovedu velmi dobře představit, že když jedu třicet kilometrů v Koreji, tak že si cestou budu listovat v mapě a koukat se, kde přesně jsem. Po třech jízdách jsem ji z mobilu zase odinstalovala.

Ještě horší byla trasa po městě. Obecně mám raději přírodu, ale Rouvy nabízelo trasu Prahou, na kterou jsem byla zvědavá, a vyšel mi z toho slušně hororový zážitek. Ta debilní aplikace mě nechala vjet pod auto! Měla jsem odbočit vlevo a kamerkové auto dalo protijedoucímu autu přednost, jenže avatar je samozřejmě na obrazovce trochu předsazený, takže jsem najela přímo do toho protijedoucího auta (a zprůhledněla a pak se objevila za ním). Byl to strašně hnusný pocit. Stejně tak mi bylo extrémně nepříjemné, že můj avatar jel dobu po tramvajové koleji, což je něco, čemu se cyklisti vyhýbají jako čert kříži, protože z toho jsou strašné držkopády.

Další nevýhoda kombinace reálného světa s počítačovým avatarem byla obecně v provozu - když padla na křižovatce červená, tak avatar trochu zpomalil, jak tam muselo zastavit filmovací auto, a to čekání samo o sobě sice bylo vystřižené, ale je prostě divný, když šlapete na maximum a váš avatar zpomaluje a pak se zase sám od sebe rychle rozjede.

Na konec čtrnáctidenní trial verze jsem čekala docela netrpělivě, protože jsem se těšila zpátky na Zwift.

Rouvy v Jižní Koreji. Úvozem kupředu!

Suma sumárum: Cyklotrenažer je dobrý a baví mě to. Je příjemné moct se hýbat, moc u toho netrpět a mít pocit, že jsem venku. Řekla bych, že budu trenažer pilně využívat i další zimy, a to i v době, kdy už budu mít zdravé koleno. Cyklotrenažer do každé rodiny!