iva: Co že jsi?
Kde jsi?
Ty jsi...?!
No ty vole jako, Eithné... *frenetickýobdivnýpotlesk*
Inauguraci jsme s Chotěm sledovali v přímém TV přenosu. Byli jsme nadšení, já dojatá skoro celou dobu ( i pan prezident jednu chvíli, jak jsem si všimla, měl slzu v oku ) ale že budeme mít celou akci zprostředkovanou i jedním z přímých účastníků, to jsem absolutně netušila. Tímto se omlouvám, že jsem tě nikde v televizním přenosu nepostřehla, ale neměla jsem brýle, tak to se dá omluvit, že?
Moc vám to s Alfíkem slušelo a chvála tvému kolenu, že pochopilo závažnost situace a nezlobilo.
Pravda je, že dostat pozvánku na inauguraci našeho prezidenta, snad bych se i překonala a vyrazila, byť v poslední době jsem na tom tak, že přijít mi nominace na mistrovství světa introvertů, svou účast nepotvrdím, protože by tam bylo moc lidí
Máš výborně zpracovanou fotoreportáž, díky za ni a díky za šipky. Bez nich by skoro šlo o podobně dobrodružnou výpravu jako s Ebříky za Kolibříky
Na jednu stranu chápu potřebu lidí zvěčnit si tu chvíli, ale na druhou stranu... co je víc, než BÝT TAM?! Jako bychom pomalu ztráceli schopnost užít si sílu okamžiku a uchovat si obrazy v myšlenkách. Plus tedy, okolo mě procházet Pavlovi, asi bych se jen přiblble usmívala a nejspíš i dojatě slzela, protože oni jsou moc krásný pár, líbí se mi, jak se k sobě chovají a hlavně jsem šťastná, jak letošní volby dopadly. S šéfovou jsme si notovaly celé volební období, v podstatě už od kandidatur a jak normálně všechny volby prožívám stylem: "No jo, no, zase volby. Vyžereme si je ze služby nebo musíme na přesčas?" tentokrát jsem se zapojila výrazně víc. Což mi připomnělo, že musím šéfovou pošťouchnout skrzevá portrét hlavy státu