Květnočerven: trpěti, mrieti, uměti, píti

Tenhle semestr se mi to nějak vymklo z rukou. Uvedu průměry známek za celé své dosavadní studium:
1. semestr: 2,8
2. semestr: 2,58
3. semestr: 2,86
4. semestr: 2,87
5. semestr: 2,71
tenhle semestr: 1,25
Že by nějaké významné postavení planet, vliv Měsíce nebo narůstající sluneční aktivita?

Zpracování a prezentace dat na počítači - 26.5.2010 13:00  1
(test + praktická zkouška)

Zápočtová práce byla dost těžká, o tom jsem psala už minule. Zkoušky jsem se tudíž děsila.
Alternativní test jsme si mohli vyzkoušet online během května, ovšem to bych to nesměla být já, abych si na to v patřičném měsíci vzpomněla. Nicméně otázky byly jednoduché, chybu jsem měla jednu, byl tam jakýsi nápis z modemu a my měli určit, co říká (tuším, že to byla přenosová rychlost dat).
Pak jsme ale dostali zadání praktické části, každý něco jiného, co se mělo dělat v Excelu (tři úkoly).
Plna hrůzy jsem to otevřela a bylo to vážně směšně jednoduché, k tomu bych snad ani nepotřebovala chodit na seminář. Zaváhala jsem tam s jednou věcí, nedokázala jsem dát dohromady dva vzorečky, tak jsem si vytvořila pomocný sloupeček... a zjistila jsem, že ho tam mám dvakrát, protože to byl jeden z kroků, které jsme měli udělat dřív.
Fraška.

Takhle to bylo o seminářích...

...a on se k nám proto choval přesně takhle. Informatika pro učitelky, no. :-)

Vybrané kapitoly ze světové literatury II - 1.6.2010 10:00  2
(písemná zkouška)

Poctivě jsem odchodila všechny přednášky v obou semestrech (pravidelně nás tam chodilo pět, s permutujícími anonymy nás na přednáškách bývalo do deseti lidí), poctivě jsem chodila na všechny semináře (i když k někomu jinému), byla jsem poctivá.
Takže mě ta dvojka pěkně štve, ačkoliv je pravda, že jedničky mělo jen třináct lidí z devadesáti sedmi.
Ten test byl ale příšerný, po dopsání jsem si nebyla jistá dokonce ani tím, jestli vůbec projdu. Sestával z otázek uzavřených (kroužkovacích) s jednou nebo více správnými možnostmi, sestával i z otázek otevřených a posledním úkolem bylo stručně charakterizovat světové hodnotné dílo současné literatury, které jsme četli.
Cha! Jako bychom my, češtináři se stem povinných knížek ročně, měli čas číst něco nepovinného světového hodnotného! Psala jsem o Předčítači, co jsme ho na němčině četli povinně, a při letmém pohledu k Lucce jsem zjistila, že o něm píše taky.

Z němčinářů tam byla ještě Ája, vsadila bych botky, že ho zvolila taky.
Štvaly mě otázky na věci, které jsme neprobrali.
Jsem si vědomá toho, že bych měla umět rozdělit Shakespearovy hry a ke každé kategorii nějaké vyjmenovat. Jenže jsme ho nedělali (a doučovat jsme se sami neměli nic) a díla zrovna k historickým hrám jsem si začala vybavovat až cestou domů. Stejně tak není fér dávat k uzavřeným otázkám s jednou a více možnostmi jména, která nikdo z nás nikdy neslyšel, když se mají kroužkovat osvícenci/někdo.
A tak.

Byla jsem si pak pro známku, doc. Hrbata se na mě pátravě zadíval a říkal: "Vás jsem měl na seminář, žejo?" Před ním ležel můj index, kde jsem měla zápočet ze semináře zapsaný od Peterky. "Ne, ale chodila jsem na přednášky," připomněla jsem se mu. "A jo vlastně, vás si pamatuju! A jaktože nemáte jedničku, když jste chodila na přednášky?"
A na tohle jsem měla odpovědět co?

Toliko ke světové literatuře ve vnímání potenciálních žáků

Historická mluvnice II - 22.6.2010 8:00  1
(ústní zkouška)

(Jen bych ráda připomněla, že svůj názor na předmět a přednášející jsem už prezentovala tady.)

V zásadě mě to baví.
Dost mě ale zamrzelo, že jsem se škrtla z termínu dr. Palkoskové, která nedává známky jiné než jedničky, abych se mohla učit na státnicový test z němčiny, který jsem stejně nenapsala, a ona už žádný další nevypsala, takže jsem se musela zapsat na termín dr. Šmejkalové, se kterou zkouška už podle všeho taková výhra není.
Ale protože mě diachronní jazykověda vážně docela zajímá a baví, mám poměrně solidní rozhled; jde o jeden z předmětů, ze kterých budu něco málo vědět i po zkoušce.
Otázek bylo jedenáct, což je na učení tak příjemně akorát. Každá z nich byla rozumně obsáhlá, nejobsáhlejší byla historická syntax, kterou jsem dostat skutečně chtěla (a bylo mi to houby platné), byla tam jedna výjimka a dost dobře nechápu, co tou otázkou zkoušející myslela:
Staročeské konjugační typy (slovesné třídy a vzory). No... To tam jako má člověk přijít, vyjmenovat přípony kmene infinitivního u šesti tříd a nějaké vzory - a skončit? Touhle otázkou jsem se nicméně dobře bavila v noci, když jsem se snažila si do hlavy nacpat právě ony vzory (na školách se učí podle kmene prézentního). "Zítra možná budu konjugační typy UMĚTI, přesto budu ale TRPĚTI (III. třída). Na dalším termínu budu už jen PROSITI (IV. třída). Na třetím budu DĚLATI, co jen budu moci, pokusím se med kolem úst MAZATI a BRÁTI, co mi bude nabídnuto (V. třída)... a na šestý pokus už se budu snažit známku prostě KUPOVATI (VI. třída)."
(Pozn. k nadpisu - mrieti a píti jsou vzory z I. třídy.)

Na zkoušku jsem přišla v půl osmé, abych si to ještě stihla zopakovat. Byly jsme tam tři, se mnou dvě slečny v posledním ročníku dobíhajícího magisterského studia. Vzápětí z kabinetu vylezla Šmejkalová, uviděla nás a ať jdeme všechny dovnitř.
Takže z opakování nebylo nic.
Nedostala jsem zrovna otázku, kterou bych chtěla, ale byly i dvě horší. (Jednu z nich měla slečna přede mnou.) Já dostala vývoj českého souhláskového systému od konce l0. st. do konce l4. st., což bylo přesně to, co jsem si znovu ještě chtěla projít, ale nakonec to bylo potřeba jenom decentně.
Slečna přede mnou dostala samohláskový systém a nedokázala říct, čím se lišil od dnešního celý systém, ne jednotlivé prvky. Proto byla Šmejkalová nadšená, když jsem začala tím, že dříve byla u souhlásek měkkostní opozice (např. s-š), zatímco dneska je znělostní opozice (s-z). Dokonce jsem jí k tomu odvykládala i příběh o tom, jak přišel do Prahy Jan Hus a když slyšel, jak se tu mluví, začal Pražanům nadávat, že se poněmčují a mluví tvrdě, ale přitom přišel právě v době, kdy probíhala tahle změna, takže v tom němčina prsty vůbec neměla...
Odvykládala jsem pak něco ze samostatných hláskových změn, ona mě zastavila, ukázala prstem na to, co jsem netušila a na papíře jsem měla poznámku jen "šč> šť" a ptala se, co to bylo za disimilaci. Slovem "disimilace" mi prozradila, o co vlastně šlo, a pak už mě jen chválila, dala jedničku a znovu chválila a ještě chválila.

Což byla taky psina.
Zalistovala indexem o stránku zpátky a koukala - česká syntax za jedna, německá syntax za jedna, počítače za jedna, světová literatura za dva. U ní jsem prošla stoprocentně... Bylo poznat, že si myslí, že jsem nesmírně pilný, skvělý a úspěšný student.
Trochu mi tam cukaly koutky - kdyby bylo v indexu vidět, že z německé syntaxe jsem začínala třemi čtyřkami a teprve potom si vybojovala jedničku, že z české syntaxe jsem musela dokonce třikrát opakovat zápočet, že...
Taky se divila, že z češtiny nekončím už letos.
Zkrátka, dalšího člověka jsem svým seriózním vystupováním, osobitým charismatem, slušným oblečením a velmi podobným sestřihem přesvědčila o tom, že jsem někdo, s kým by měla česká lingvistika do budoucna rozhodně počítat.
8-)
 

Už jsem neóchala tak dlouho, až mi to chybí. Tak tady jedna diskuze z FB :-))