Otázky zoufalství

Etapové hry. A když dobře splníš všechny úkoly, dostaneš diplom a cukrlátko a budeš hrdě stát pod vlajkou v půlkruhu ostatních a budeš vítěz. Projdi stanoviště. Nezpomaluj! Splň úkoly. Čti pořádně, co máš dělat! Zapamatuj si zadání! A teď přemýšlej, no tak, no tak! Chceš přece vyhrát... nezpomaluj! Utíkej, běž k dalšímu stanovišti! Co je napsané na něm? Nefňukej, že to nezvládneš! Zvládneš všechno na světě, když se budeš snažit! Co to je, slzy? Jsi bábovka, bábovka! No, to je lepší! Vysmrkat a běžíme dál! Další úkol, s vervou! Na něj, mysli, vyřeš ho dobře, ať můžeš jít dál, dál, dál!

Stanoviště první - bažina chaosu:

  
Jak, že nevíš, co patří k čemu? Inteligent zvládá chaos!

Stanoviště druhé - stůl zoufalství:

Syntaaaax! Aber ganz andere als die tschechische, blehh...

Stanoviště třetí - počítač rad i pokušení:

Především počítač hudby a elektronického slovníku

Stanoviště čtvrté - postel beletrie:

Promiň, tati, že jsem uvěřil zpropadenému bratru, že jsi mě odvrhl! Cože, ty umíráš?
Ok, aspoň se můžu mstít a ten Goethův povedený kamarádíček má o čem psát.
Sestřin stín... malého děvčátka klín... že jsem měl incestní vztah ke své sestřičce? A co jako?
Je to snad horší, než že jsem byl od osmnácti drogově závislý a přesto jsem se vyučil lékárníkem?

Stanoviště páté - stůl poražených:

Nevyleze z ledničky třeba hotová čína se smaženými nudlemi, když tu budu sedět
a kradmo koukat mimo cvičebnici a gramatiku do kuchyně? Ne?

Kolikrát jsem obešla všechna stanoviště? Kolikrát jsem odešla poražena na další? A na další a na další a nadalší anadalší anadalšíanadalšíanadalší...

Nedávno jsem propadla panice, že mi odešla baterka do mobilu. Dvě noci po sobě jsem ho měla v zásuvce a sotva jsem na semináři otevřela slovník, baterka ukazovala téměř vybito. Třetí noc - poslední pokus a pak sháňka po nové. Ale... baterka se nedobíjí... kdo si měl všimnout, že byl místo nabíječky v zásuvce externí disk s podobnou zástrčkou?

Už se ani nedivím, že mám dojem, že v setmělém bytě vídám Marilyn Mansona se lžící. Jen si říkám, jestli by ty roky nemohl stáhnout na dobu před SZZk. Já mu za to slíbím, že proti němu nebudu zkoušet napalm.

Mám otázky.
Otázky, které mám chuť věšet na Facebook, i když mi nikdo nebude schopný odpovědět, které mám chuť psát do deníčku jako výraz beznaděje a útěchy, že za selhání nemůžu, které mám chuť křičet světu do ksichtu a pak se smát, když bude jen trapně a nevědoucně mlčet.

Proč se ve skriptech u obligatorních valenčních doplnění dočtu, že jsou většinou fakultativní?

Proč nejsou komunikační funkce výpovědi dostatečně popsané ani v Příruční mluvnici češtiny, ani v Helbig/Buschově Grammatik der deutschen Sprache?

Jsou Sprechhandlung komunikační funkce výpovědi jako v češtině?

Co konkrétně je na Traklově poezii expresionistického?

Jak vytvořím citační záznam na tuto knihu a vložím jej do dokumentu? A jak vytvořím citační záznam na tento článek? A jak oba citační záznamy očísluju formátem číslování [1] a propojím je křížovým odkazem s unikátními výskyty řetězců [1] a [2], které naleznu v textu (a tyto řetězce nahradím funkčními citačními indexy)?

Proč mi přišla poněkud schizofrenní pozvánka na přijímací zkoušky na magisterské studium zvoucí mě k talentovkám na sbormistrovství, které jsou podle ní na oborovou češtinu?

Be actualized...

To jen, že to nemám kam jinam umístit. Čajová konvička na žádost pro Boudiccu :-)