Zkouška z angličtiny (C1)

Jsem mizernej student, ale stejně pořád dělám nějaké zkoušky. A tahle se mi povedla.

V září 2023 jsem dělala magisterské státnice.
V červnu 2024 jsem obhajovala závěrečnou práci interního, rok dlouhého firemního kurzu.
A v říjnu 2024 jsem si dodělávala zkoušky z angličtiny na úrovni C1.

- příprava -

Moje angličtina není špatná, pokud se bavíme o pasivní formě. Filmy můžu sledovat bez titulků. Když si v práci dohledávám odborné články, hledám výhradně v angličtině. Jenže od doby, co jsem v současné práci, nemám žádnou příležitost anglicky mluvit jindy než na zahraničních cestách, a protože jsou cizí lidi strašidelní, většinou to zastane někdo jiný.

Takže jsem se potřebovala na tuhle zkoušku nějak připravit. Jenže jak se hledají lektoři angličtiny na nepravidelné individuální lekce, kteří by měli zkušenost s přípravou lidí na jazykovou zkoušku, která je podle jiné normy než SERR?

Nakonec jsem rozhodila sítě v facebookové skupině, která sdružuje lektory cizích jazyků na volné noze. Odezvu jsem měla hned od několika z nich, a málem jsem už uzavřela dohodu se sympatickou paní z Prahy, když se ozval lektor, který se specializoval na přípravu přímo na moji zkoušku. A nakonec ani nevadilo, že nebyl z Prahy, protože jsme to zvládli pokrýt online lekcemi a fungovalo to dobře.

Brzy jsme odhalili, že ze všech testovaných dovedností potřebuju nejvíc cvičit psaní a mluvení.

Bylo to strašný. Vážně jsem se styděla za to, jak jsem mluvila, i za chyby, které jsem dělala v zadaných esejích. To jsem vážně tak strašně špatná?

Na druhou stranu, veškeré korektury i cvičení byly nesmírně nápomocné a já postupně odbourávala jednotlivé chyby. Moje velmi volné používání členů. Moje tendence používat příliš dlouhá a komplikovaná souvětí. Moje záseky při mluvení, kdy mi nenaskakovala ani ta nejzřejmější slova.

Na zkoušky jsem se hlásila později, než jsem měla, a stala jsem se třetím náhradníkem, ale vcelku jsem neměla pochyby, že se na ně dostanu - a potvrzovací e-mail mi přišel dva týdny před zkouškou. Takže prima.

- covid -

A pak jsem dostala covid. Byla sobota a zkouška měla být ve středu za jedenáct dní. To přece musím stihnout, nebo ne?

Pak jsem kvůli neschopence přišla o výjezd svého oddělení. Zajímalo by mě, jestli bylo první, kdo měl metodický den vedoucí oddělení bez vedoucí oddělení.
Pak jsem přišla o prezentaci dětského tábora našemu nejvyššímu šéfovi, který ho zaštiťuje. Měla jsem tam být jednou z živých soch, celá ve zlaté, jako Sfinx.
Pak jsem přišla o dvoudenní vyhodnocení dětského tábora. Tam už se probíraly přípravy dalšího roku a měla jsem tam být jednou z černých zakuklených postav, odehrávajících děj při scénickém čtení, které chceme použít příští rok pro scénky dětem.

A pak mi bylo pořád hrozně.

V úterý jsem šla k doktorovi. Ten si poslechl, jak se nemůžu pořád nadechnout, prohlásil něco o možném astmatu nebo plicní embolii, předepsal mi spoustu léků a Ventolin a poslal mě na rentgen plic.

A na středu mi na zkoušky z angličtiny napsal vycházky.

Byla jsem šťastná.

Ta nejistota, jestli se na ně nakonec dostanu, byla demotivující, že se mi ani nechtělo připravovat, i když neschopenka byla skvělá příležitost.

Takže přece!

- meniskus - 

A pak, cestou z rentgenu, když jsem šla rovně a potřebovala trochu změnit směr, mě strašně zabolelo v koleni a do očí mi vyhrkly slzy. Domů jsem se málem nedoplazila. Posranej meniskus! Můj život je zasraná groteska, faktžejo.

Utrhla jsem si ho před třemi týdny v Krkonoších a přestávalo to bolet asi týden. Ortopedovi jsem volala hned, ale kvůli čekacím lhůtám mi návštěva vyšla až na termín po zkouškách z angličtiny. Takže mi v mezičase rupnul ještě jednou, víc.

- dopravní zácpy -

Na zkoušku jsem ve středu podle map měla jet 35 minut, a tak jsem vyjela hodinu před začátkem. Jenže ranní zácpa, Barrandovský most a to všechno způsobilo, že to chvílemi vypadalo, že přijedu pozdě - a v pozvánce bylo jasně napsané, že opozdivší se nemusí být ke zkoušce připuštěni. A já si nebyla jistá, jestli mě nechají parkovat v areálu, a taky jak najdu správnou budovu, a jak tam vůbec od auta dojdu a taky jak se sakra dostanu do třetího patra.

Před učebnu jsem dorazila čtyři minuty před začátkem.

Pokuta za 46 km/h na třicítce mi přišla o dva týdny později.

Ale co už, konec dobrý, všechno dobré, teď už to bylo jenom na mně.

- zkouška -

Zkouška měla čtyři části:
1. psaní (90 min):
 - report nadřízenému o problému, který se vyskytl na akci, kterou jsem měla na povel (150 slov)
 - esej o nedostatcích zdravotní péče na národní a nadnárodní úrovni v globalizovaném světě (300 slov)
2. poslech (54 min): 30 otázek, každá nahrávka se dvěma poslechy
3. čtení (64 minut): 30 otázek
4. mluvení (20 minut):
 - představení se
 - referování o nějaké současné události z mé strany a povídání o události, kterou přinesou lektoři
 - diskuze na téma od lektorů

Zdaleka nejobtížnější částí téhle zkoušky bývá psaní, to vědí všichni. I proto jsem se na něj připravovala nejvíc. O to víc mě potěšilo, když mi přesně tenhle report zadal můj lektor jako jedno z cvičení - alespoň jsem nemusela vymýšlet, co budu psát. Navíc je 150 slov natolik málo, abych mohla vyškrtat všechny pasáže, kde jsem si nebyla úplně jistá výrazy nebo gramatikou. Zato téma eseje bylo přes čtyři řádky a vymýšlení mi trvalo docela dlouho. Vztáhla jsem ho na výzvy typu koronavirus nebo černý kašel, které se šíří po Evropě bez omezení kvůli otevřeným hranicím, a na zodpovědnost jednotlivých států a Evropské unie pro eliminaci následků. Myslím, že jsem měla docela nabito, a výsledek mi nepřišel špatný.

Poslechu jsem se trochu bála. Co když budou mít špatná sluchátka? Nebo špatnou kvalitu nahrávky? Když někdo drmolí, mám problémy rozumět i v mateřštině. Ale to nakonec nebylo téma, nejistá jsem si byla dvěma otázkami.

O čtení jsem si myslela, že bude nejsnazší. Když jsem se na něj připravovala ze své C1 učebnice, měla jsem vždycky všechny otázky bez chyby. Tybláho! Takhle mě už dlouho nic nevytrestalo. Nejistá jsem si byla u deseti otázek z třiceti. To nebylo porozumění, to byl IQ test. Rozuměla jsem dokonale, ale už jsem se nebyla schopná dostatečně soustředit, abych posoudila, co se na text hodí nejvíc. Těch třicet textů bylo docela dlouhých a dost komplikovaných a už jsem se soustředila tři hodiny v kuse.

Mluvení mě vyděsilo. Lektor dělal tyhle zkoušky taky, ale tehdy byla skladba mluvní části jiná, a tak jsem se připravovala na něco jiného. A já nesleduju dění ani v Česku, ani ve světě. Takže jsem během čtení přemýšlela, jestli vím alespoň o něčem, co se v poslední době stalo, a nakonec si vybrala zachycení boosteru Starship od SpaceX, a čtení jsem uspíšila o deset minut, abych si o tom stihla přečíst nějaké články. V angličtině, to pomohlo.

Během představovací fáze jsem zmínila, že zkoušky dělám proto, že jsem byla povýšená a pro moji pozici jsou povinné, a pak už jsme se zaobírali jen tím povýšením - jaké to je, být manažerem, rozdíl mezi vedoucím a leaderem a tak. Což je prima téma.

U SpaceX si poslechli celou událost a téma přetočili na dávání peněz do výzkumu vesmíru, jestli je to dobře, nebo špatně. A na tohle já dokonce i mám názor, takže jsme si taky chvíli vydrželi povídat. Sami pak přišli s tím, že od dob covidu se u dětí skokově zvýšila krátkozrakost, a co za tím je? A tak jsem tam vysvětlovala, že zornička funguje jako sval, a jako taková potřebuje procvičování přeostřováním do různých vzdáleností, takže děti celý den trčící v jedné místnosti si na to instantně zadělávají. A protože jsme s mým lektorem pracně odbourávali zamrznutí na slovíčkách, která nenaskočí, poradila jsem si navzdory tomu, že jsem si zaboha nebyla schopná vybavit slovo "distance".

Jako poslední téma zvolili výhody a nevýhody masového turismu pro daná místa. Vztáhla jsem to na centrum Prahy a diskutovala s nimi o penězích z cestovního ruchu i o vylidnění zasažených míst od místních obyvatel.

A vlastně mě překvapilo, že mi všechny tři části byly docela blízké. Nakonec jsem tam byla skoro půl hodiny místo dvaceti minut a hodnocení téhle části probíhá zpětně podle nahrávek (tahle část se dělá online přes notebook) podle chyb, ale oba mí protějšci byli skvělí, milí a sympatičtí, takže jsem se během toho nestresovala a nezamrzávala.

- potom -

Celá zkouška trvala pět hodin.

(A pak to chvíli vypadalo, že tam budu bydlet, protože tři patra dolů byla s mojí nohou mnohem náročnější než tři patra nahoru.)

Na výsledky, respektive na certifikát jsem čekala další skoro tři týdny. Pak už jsem netrpělivě zavolala člověku, který teoreticky mohl mít přístup do systému s výsledky... a skutečně měl...

Nezkazila jsem to.

Všechny čtyři části jsem zvládla požadovaným způsobem.

Me happy. You happy?

PS: Kdybyste někdo potřeboval skvělého lektora angličtiny, němčiny nebo ruštiny, ráda vám dám kontakt.