eithne: Jak je možný, že já v bazénu nikdy nikoho o berlích nepotkala? Ale dobře, tak já to ve středu teda zkusím. Už abych se na to začala mentálně připravovat. Celkově se snažím aktivity neomezovat, (jakože nákupy a vynášení košů a tak,) ale opravdu mě to stojí víc psychických sil než těch fyzických.
(I když když jsem zkoušela, jak daleko o berlích ujdu, jakože takovou malou zdravotní procházku, tak noha ušla dva kilometry, jen to hvízdlo, zatímco v rukou jsem pak neudržela příbor )
Mikyna je mi upřímně líto. Já už měla blouznící i pokakanou spolubydlící a to mi vždycky je líto jich i mně. Zvracecí po narkóze jsem neměla, to jsem byla já.
Porod je zase ještě úplně jiná záležitost, tam mi samostatný pokoj připadá ještě mnohem důležitější. Přece jen tam je to i o nějakém zážitku. Kuchání nohy je o tom být už hlavně doma.
Vaše batole a vaše sousedy bych psychicky nedala. Už jsi o nich párkrát psala a já si pokaždé říkala, že bych na to neměla nervy. Já i u sebe doma, kde opravdu slýchám jen nadsedy, občas musím být se sluchátky nebo se špunty v uších, protože prostě potřebuju naprosté ticho. A to ti moji nejsou hluční nonstop - to jen to dítě, anebo když mají návštěvy. (Ano, Vánoce byly peklo. Na celé svátky za nimi přijeli příbuzní z ciziny.)
Díky moc za přání! Kéžby