Recyklujte papír, chraňte lesy!

atraktivnistrasilka: No vidíš, jak posiluješ ruce. Ne, úplně to chápu, i pro mě to bylo na ten týden, dva horší psychicky než cokoli, a to jsem byla prakticky jinak mohoucí, akorát jsem nesměla šlapat na tu nohu s pochroumaným kotníkem. A kdybych na ni šlápla, tak se taky houby stane, že jo.
Jo, zvracení po narkóze ani nářek bolestí prostě neovlivníš. Je to trochu jiná úroveň pruzení než nahlas zapnutá telka, nejlépe třeba Prima, Nova a tak. V pardubické nemocnici chlapci naštěstí telku na pokoji neměli, ta byla jen ve společenském koutku na chodbě.
Se špunty jsem zkoušela spát. Mě rozčiluje, že to dítě prostě brečí několikrát za noc. Je to tak celý ten rok, co tu bydlíme, ale za ten rok dítěti krapet zesílil ječák, a už je to hodně nepříjemné. Spánek u mě kvůli tomu pláči (on je to teda spíš hysterický jekot většinou) přechází do nepříjemných nočních můr, až se pak nakonec probudím úplně. Jenže mně ty špunty během noci z uší vypadávají, což mě taky strašně štve - já jsem v tomhle trochu autista, a jakmile mi chybí špunt, neusnu, dokud ho prostě nenajdu a společně s tím druhým, který mi v uchu zůstal, neuklidím (znovu nasadit nepřichází v úvahu, protože mi usnutí se špunty trvá déle, nejsou mi příjemné, a to si někdy k ránu většinou nemohu dovolit, hrozí neusnutí). Vnímám obrovský rozdíl v kvalitě svého spánku, když někam jedou a dítě přes noc není doma. Dítě za to samozřejmě nemůže, ale souseda, který si ten byt renovoval sám, bych za tu neodhlučněnou plovoučku pověsila do průvanu. Vždyť já často slyším i to, co si doma povídají... Svátky u nás taky byly hlučné, sousedce přijeli rodiče a nějak se tam všichni zhádali, do toho řvalo dítě a štěkal pes - byla to švanda.