Recyklujte papír, chraňte lesy!

eithne: Lentilka: Breviář je modlitební kniha katolických kněží. Připadá mi, že se ale dneska vymezení toho významu hodně rozvolnilo, že už se to používá ve smyslu jako "příručka" nebo tak, no. Třeba moje babička napsala Breviář společenského chování

Anuška: Knihovnu na záchodě nemáme, tak jsem to nevěděla Ale směrovým zařazením jsem se trefila, takže to nevadilo... Dík

Evi: Díky! Že jseš to ty, tak ti pobělohorského studenta překopíruju ze zápisků. A humanistického, toho mělo druhé oddělení

Humanističtí autoři většinou pocházeli z měšťanského prostředí, jen málokdy z venkova. Po absolvování partikulární školy (bývala v každé trochu větší lokalitě), což byla přípravka ke studiu na univerzitě, většina autorů odcházela na univerzitu v Praze, přičemž si své vzdělání doplňovali v cizině, nejčastěji na luteránských univerzitách v Sasku a v dalších zemích, např. ve Wittenbergu nebo v Lipsku. Jenom zlomek z nich, což byli ti, kteří se narodili v zámožnějších rodinách, si mohli dovolit delší cestu za vzděláním. To jezdili studovat do Itálie nebo do Francie, např. BOHUSLAV HASIŠTĚJNSKÝ Z LOBKOVIC. Dál se stali utrakvistickými faráři nebo zůstávali na univerzitě, kde se ovšem nesměli ženit. Daleko nejčastěji se ubírali do nějakého města, kde získávali funkci městských písařů. Funkce městského písaře ale pro ně pochopitelně představovala přestupní stanici → vyhlédla si je měšťanská dcera nebo vdova, se kterou se oženili a stali se úctyhodnými měšťany, dostávali se do čela městských rad apod. V tomto jim hodně pomáhalo, že psali knihy nebo verše, což je v očích sousedů povyšovalo. Do manželství si sice nepřinášeli žádné peníze, ale přinášeli si exkluzivitu vzdělání. Humanitně vzdělaný člověk nebyl vnímán jako někdo nepraktický, ale jako někdo, kdo má o mnoha věcech velký přehled. Mívali i kontakty v zahraničí apod.

Většina pobělohorských autorů pochází z města, malá část z venkova. Studovali obvykle jezuitské gymnázium, které takřka výhradně nahradilo partikulární školy. Ještě existovala gymnázia piaristická a benediktinská. Způsob výuky byl všude podobný. Po absolvování gymnázia studovali na pražské univerzitě, popř. obešli několik dalších univerzit. Poté vstupují do nějakého řádu nebo se stali duchovními. Pokud působili jako duchovní ve farnostech, neměli čas na literární tvorbu, protože farnosti byly obrovské. V řádu jsou lepší možnosti pro literární tvorbu, zejména u jezuitů. Ti ale procházejí „kolečkem“, takže vlastní literární tvorba je pro ně také okrajová.
Mezi autory této doby nacházíme daleko méně lidí, kteří by nebyli duchovními. Po pol. 18. stol. se objevují učitelé (VÁCLAV FRANTIŠEK KOCMÁNEK), nebo varhaníci (ADAM MICHNA Z OTRADOVIC). Později měšťanům bylo vymezeno několik okrajových žánrů jako lékařské knihy, knihy o poutních místech nebo kramářské písně.

Chels: Ale jasněže naučila, kdybys musela, ale některé věci připadají vtipné i mně, že je musíme umět. Teda, vlastně, většina