Ve škole jsme uplynulý týden absolvovali motivační praxi. Chodili jsme po různých školách a volnočasových zařízeních, prohlíželi, debatovali, hodnotili.
Tento díl se zabývá školami ZŠ Litvínovská 500 a SOŠ a VOŠ Podskalská 10.
Jsem motivovaná?
Tak například už ten plat!
Učitelé mají plat dle 12. platové třídy, nastupují s 15 600,- hrubého. Pokud chtějí zbohatnout, stačí jim v oboru vydržet 32 let, poté dosáhnou stropu svého ohodnocení a mohou dostávat až 22 400,- hrubého. Třídnictví je za 500,-. Ještě je zde možnost osobního ohodnocení, průměrně kolem 1000,-.
Při mých propočtech stačí 55 let neutratit ani korunu a budu milionářem (hrubým milionářem, daně se mi počítat nechtějí). Juch juch!
A teď seriózněji :-)
ZŠ Litvínovská 500
Ze základní školy se dítě nedá vyhodit.
Není výjimkou, když na škole zasahuje policie. Velmi často volá škola do rodin sociálku. V každé třídě mají mezi dvěma až pěti dětmi ze špatného sociálního prostředí, což se neprojevuje jen tím, že děti chodí do školy neupravené a hladové; častěji do školy nechodí vůbec a když, jsou to ty nejproblémovější. Děti bez výchovy.
Jak mají učitelé nabádat děti, aby nemluvily sprostě, když děti slýchají vulgarismy u svých vlastních rodičů?
Sídlištní základka je škola, na které bych učit skutečně nechtěla.
Školství se v současné době potýká s úbytkem zájmu vysokoškoláků o učitelství a o učitelství na základních školách především, což se na školách samozřejmě projevuje věkovým složením pedagogického sboru. Na 2. stupni zde není nikdo pod 35 let, celkový průměr je 47 let - hodně ho drží u země učitelky z 1. stupně, které bývají obecně mladší.
Učitelů mají pramálo, feminizace učitelství je jev nezadržitelný, přestože nevítaný.
Na škole mají přibližně 10% dětí s cizí národností, 10% dětí ze smíšených rodin. Děti, které se předtím učily v zahraničí, nastupují obvykle s obrovským náskokem. Nejlepší jsou prý děti z pobaltských zemí - kde má učitel stále pevnou autoritu. Takové děti pravidelně vyhrávají olympiády, klokany a další soutěže, ovšem jak se postupně adaptují mezi Čechy, stávají se horšími a horšími a na konci devátých tříd už zpravidla patří k nejhorším.
Asi je někde chyba.
Horáček byl už při zdravení vykázán do první lavice.
Prvních dvacet minut se opakovala dřívější látka. Učitelka přinesla článek "Země volá o pomoc" a s dětmi diskutovala o problémech Země a jak se jim dá bránit. Mluvilo se především o ekologii a přírodě.
Následně se začala probírat nová látka: Člověk součástí přírody.
Děti dostaly samostatnou práci, která se průběžně diskutovala. I ve chvílích, kdy měly pracovat samy, je však učitelka nenechala v klidu a stále je vyrušovala otázkami a připomínkami.
Dalším tématem byla lidská kostra. Děti dostávaly otázky, překvapivě i spolupracovaly a věděly toho hodně. Všichni si stoupli a ukazovali si na sobě jednotlivé kosti, v návaznosti proběhla diskuze o vyvrtnutém kotníku a rovnou se jej děti učily modelově na spolužákovi zatahovat obinadlem.
Na konci hodiny se zopakovaly úkoly.
Hodina byla hodně názorná a interaktivní, děti jí věnovaly plnou pozornost od začátku do konce. Výklad byl zajímavý a nebyl suchý, učitelka neupadala do stereotypu.
Ovšem zároveň děti nemístně shazovala, za celou hodinu nepoužila jedinkrát slovo "prosím", ačkoliv byl dostatek vhodných příležitostí. Zatímco byly všechny děti přezuté, ona ne; nadměrně užívala slova "takže" a "třeba". Bazírovala na odpovědích na špatně položené otázky: "Co nedokáže opice?" - "Chodit vzpřímeně!" - "No to taky... Ale co nedokáže opice?! Přemýšlejte trochu! No mluvit, ne?!"
čeština v 8.A
Prvních dvacet minut zabrala mluvnická rozcvička: větný rozbor.
Dvě děti psaly na tabuli, zbytek do sešitů, práce na tabuli se známkovaly. (Kluk dostal 2, slečna 4.)
Učitelka je stále suverénně učí doplněk, ač je ve většině gramatik dávno zahrnut, a v jejím podání se nijak neliší od přívlastku shodného. Také určuje příslovečné určení míry jako zvláštní kategorii od příslovečného určení způsobu a zařazení do příslovečného určení způsobu počítala jako chybu.
Dále se v hodině probíraly významové poměry. Žáci dostali za domácí úkol to, co se nestihlo. Je to opravdu ideální řešení?
Ve třídě byl jeden Rom. Choval se takřka nejvzorněji.
SOŠ a VOŠ Podskal/...
Jde o potravinářskou školu. Ačkoliv se potravinářské technologie učí na VŠCHT, je tam nadměrné množství matematických předmětů, jež lidi, kteří chtějí zůstat v oboru, dále nevyužijí. Narozdíl od VŠCHT naopak disponuje škola předměty, jako je marketing či právo.
Z VOŠ je možný přestup na soukromé VŠ, na kterých studentovi dále trvá 1 - 1,5 roku, než si dodělá bakaláře.
Netvrdím, že je mým snem učit na střední odborné škole. Před motivační praxí bych ale neřekla, že raději půjdu sem než na nevýběrovou základku - teď už v tom mám jasno. Tahle škola je opravdu zlatá.
Třída (o 13 žácích - 10 klucích a 3 slečnách) se v současné době zabývá výpočty nosnosti nosníků.
Na dobu zkoušení byl zadán na tabuli příklad.
Slečna u tabule dostala tři otázky a poté, co nic nevěděla, měla vypočítat onen příklad z tabule. Neuměla to a dostala za 5.
Příklad měl na tabuli dopočítat někdo jiný a po něm ještě někdo jiný, vybraný už podle toho, že byl v sešitě hotový. Za toto se rozdávaly plusy a mínusy.
Opakování se věnovalo 25 minut.
Poté začala profesorka vykládat nové téma. Hodně používala tabuli, nejen ke kreslení obrázků a počítání příkladů.
Když před sebou měli žáci modelový příklad i s verbálním vysvětlením, dostali za úkol vypočíst příklad obdobný. Protože ho nestihli, měli si ho dodělat za domácí úkol.
Na závěr pohovořila profesorka o tématu další hodiny, která je čeká.
Profesorka žákům tykala, ale chovala se velmi slušně. Žáci ji respektovali a snažili se, ačkoliv neuměli naprosto nic. Příklady ze začátku hodiny sice na tabuli dopočítala, ale nevysvětlovala svůj postup verbálně. Překvapilo mě, že žáci neměli učebnice.
Jak se později vyjádřil ředitel školy, zrovna tohle je třída, která do konce školního roku ještě hodně prořídne.
Následovala prohlídka školní pekárny a pivovaru.
Škola vyrábí vlastní pivo, Podskalskou kozu. Sbírá za něj ceny v kategorii malých pivovarů, jinak je ale neprodejné. Dostali jsme ochutnat polotmavé a bylo dobré. (Ráda bych napsala jako zasvěcený pivomilec více, žel jsem měla zrovna rýmu. Takže můj verdikt zní: ano, bylo to pivo.)
Mají varny o objemu 25 a 50 litrů a obvykle to, co vyrobí, použijí při laborkách pro analýzu. Zbytek se vylévá.
Příští týden se pokusí čtvrťáci vyrobit 37° pivo, což by byl světový rekord. Na této škole zatím dokázali uvařit nejvýše pivo čtyřiatřicetistupňové.