První várka zápočtů, zkoušek a toho pravého studentského života. Kafe chladne, skripta jsou pobryndaná omáčkou a čajem a okno ICQ se marně ptá: Jaké jsou ty Themenentwicklung??
Syntax - 3.12. 18:00
(zápočet)
Tenhle zápočet jsem loni neudělala. Poprvé jsem byla trochu bezradná, podruhé jsem byla docela sebejistá a napotřetí si ještě vybavuju, jak jsem tátovi přezíravě odpovídala: "Tohle je bez problémů." Nebylo.
Protože jsem na konci roku neudělala ani německou syntax, jediným způsobem, jak se nezbláznit, bylo si syntax zamilovat. A tak se i stalo. Dlužno dodat, že českou syntax jsem si zamilovala zcela bezpodmínečně, upřímně a velmi. Opět jsem chodila na semináře od šesti do osmi, kde nás bylo pět, protože na tom dřívějším jich bylo padesát. Poctivě jsem seděla s loňskými zápisky na všech přednáškách a doplňovala, co loni zmíněno nebylo. Doučovala jsem Helču, která byla bezradná, a pomáhala jsem jí se seminárkou. Se seminárkou jsem radila i Terce - včetně závěrečné kontroly.
Nadšenec.
První listopadový týden jsme psali první zápočtový test - na interpunkci. Loni i letos jsem ho měla bez chyby (a mnoho takových nás nebylo, většina se do limitu pěti chyb nevešla).
Druhý zápočtový test, ten, který jsem loni neudělala, se měl psát v předtermínu 10.12. nebo v řádném termínu 17.12. Seminárky se měly odevzdávat 3.12.
Noc z druhého na třetího prosince: zdálo se mi o zápočtu ze syntaxe. Přednášející mi vracel test s patnácti chybami. Většina z nich dávala smysl a byly z nepozornosti. Ráno jsem měla pocit, že se to opravdu stalo.
Celý týden mi nebylo dobře, rýma s teplotou, vynechala jsem čtvrteční stěnu. Byla jsem odměněna: na ranním semináři ze světové literatury jsem potkala Zemana, syntaxáře z němčiny. Přes naši učebnu 14 procházel několikrát z a do své učebny 14A, kde učil. Odjel na začátku září do Německa a do dnešního dne ho v Čechách nikdo neviděl. Vybavovala jsem si dřinu, pot, krev a slzy nad německou syntaxí a bezděky se usmívala. Ostatní ve třídě, češtináři, kteří Zemana neznali, se usmívali taky - Peterka zrovna četl příhodné Poundovy verše: "...švábi zavrtaní do hoven..."
Před přednáškou ze syntaxe jsem pobíhala po mrznoucí Praze, všechno, kam jsem dorazila, mi akorát zavřelo kvůli poledním přestávkám. V mezeře mezi přednáškou a seminářem ze syntaxe jsem vyběhla na nové kolo. Jediným úspěchem bylo zjištění, že materiály na referát z interpretace jsou v časopisech Kostnické jiskry, Brněnský večerník a Svobodné Slovo, všechno ročník 1984.
Kvůli své seminárce, syntaktickému rozboru Hrubínovy Sněhurky, jsem mu psala asi pět mejlů. Nevěřili byste, jak složitá je věta "nebyly to ruce tvrdé" a jí ekvivalentní.
Ačkoliv jsem se seminárkou mořila dost dlouho, přesto mi tam Janovec našel dvě chyby: jednu z nepozornosti, jednu z blbosti. Seminárku mi uznal.
"A přece se tu nebudeme nudit, vezměte si kus papíru," řekl pak, protože jsme ve třídě byli pořád ještě sami. "Pište si: V nepříliš širokém údolí v ohybu potoka se krčila malá osada - cikánský tábor..." pokračoval ještě druhou větou. "A teď si vynechte kus místa a pište: smrkové větve; židle u stolu; hrdličky, tedy ptáci; Petr upadl; poklad v zátoce." Koukala jsem na to trochu udiveně, pořád mi to nedocházelo. "To vypadá až příliš jako loňské testy," vtipkovala jsem ještě nesmírně vtipně. On se smál. Pak mě nechal chvíli psát a kouknul na to, vztahy byly dobře, v grafu jedna chybka. "Tak si ještě napiště tyhle věty," zatrhnul mi jich pět v nějakém textu, "a určete gévévéčka." Určila jsem gévévéčka.
Tou dobou už tam přicházeli ostatní, byli jsme ten den v pěti. Janovec mluvil o organizaci dalších seminářů. "S Eithné už se sebe snad vzájemně zbavíme," podotkl vesele, když jsem dopisovala poslední gramatický větný vzorec. Zvedla jsem podiveně hlavu, on mi koukl přes rameno, až na chybějící předložku to bylo dobře. "Máte zápočet," smál se. Ostatní koukali udiveně, já naprosto nechápavě. "Hm, díky..." koukala jsem jako puk a Janovec se nehorázně bavil.
Začal seminář, vytáhla jsem papír. "Už tu nemusíte být," upozornil mě Janovec.
Náhle se mi zhroutil svět. To ne, nechci ten zápočet, chci syntax, chci celý život chodit ve čtvrteční večery na syntax! Miluju syntax!
"Ale mě to baví! Já tu chci být!" hádala jsem se ublíženě. "Můžu?" špitla jsem už docela potichoučku, malinká, pokorná.
Koukal udiveně. Což nic nebylo proti tomu, jak koukali ti čtyři nebožáci spolužáci.
No... a tak jsem přišla k zápočtu ze syntaxe :-)
(PS: Ano, mohla jsem tam zůstat :-))
(PPS: Náhodou jsem brouzdala internetovými kraji a narazila na loňský Projektíček. Šlo o to, že se vyhlásilo téma a lidi na něj psali mikropovídky do 250 slov. Narazila jsem na tenhle... úplně jsem na něj zapomněla, ale jak jsem se nad ním náhle bavila! :-D)
Historická mluvnice češtiny - 9.12. 16:15
(zápočet)
Historická mluvnice, po syntaxi můj nejoblíbenější předmět s mou po syntaxáři nejoblíbenější přednášející. To se pane dělají zápočty!
Končit se mělo seminárkou. Ono ale seminárka s rozborem jednoho ze starých textů... - co všechno tam chce? Jen hláskový vývoj? Něco o textech? Morfologii? Historickou syntax jsme nebrali, pomoc! Nechce stylistiku, nebo jo? ...?
"Já bych vám měla říct," řekla jednou, takhle začíná vždycky, "udělejte si to doma s pomocí Lamprechtovy knihy. Jenže já vám to neřeknu. Sejdeme se devátého a seminárku tady uděláme společně, abyste se mohli ptát, kdyby vám něco nebylo jasného." Já ji prostě miluju.
Devátého jsme všichni poposedávali jako na trní, ona si toho nevšímala a začala normálně, jako vždycky, opakovat. Celý hláskový vývoj shrnula - jako vždycky - na tabuli, abychom ho měli před sebou. Sepsala tam celý kmenový systém. Prostě všechno. Pak jsme spolu rozebírali Slovo do světa stvořenie, jako to děláváme.
V posledních deseti minutách nám rozdala texty. "Deset substantiv, pět adjektiv a pět verb, prosím," zadala rozsah seminárky. Poklesla nám čelist. Cheche, i těch deset minut bylo hodně :-)
Dostala jsem O trojiem lidu, dala jsem si záležet při vybírání slov, abych toho postihla co nejvíc, jak jsem říkala, baví mě to. Měla jsem tam všechno: přechodníky a duály, všechno, prostě všechno!
Bez chyby, juch :-)
Teorie a vývoj spisovné češtiny - 11.12. 12:35
(zápočet)
I na tenhle předmět máme dr. Palkoskovou, stejně jako na historickou mluvnici. Předměty si jsou dost podobné, tenhle se více zabývá okolnostmi, proč se dělo s jazykem to, co se s ním dělo. Zajímavé to bylo, to nepochybně.
Člověka varuje, když mají mít dva předměty zcela stejné ukončení, ale v jednom dostane na seminárku deset minut, zatímco v druhém přes hodinu. Chm.
Jsem si skoro jistá, že jsem to nestihla dostatečně.
Měla jsem Kroniku trojánskou a ne nepatrně mě štvalo, že holky vedle mě taky. Jedna si zapomněla svoje poznámky úplně a jedna je prostě neměla jen tak dobré jako já, takže to bylo pořád "vážně byla první tištěná?" a "co ta dekreta?" a "ve kterém roce?" a "první litera byla taky tištěná?" a podobně. Grr!
Ke konci už jsem tu jednu vážně ale seřvala (šeptem). Protože jestli bych to měla šanci stihnout líp, tak by to bylo v případě, kdybych se na ně vybodla od začátku :-/
V lednu se dozvím výsledek. Na druhou stranu, zpracovávat tuhle "seminárku" o zkouškovém bude relaxace, takže žádná trága, jestli mi ji na zápočet neuzná :-)
Jela jsem na komín:
Boty viditelně na mnoha místech děravé,
kalhoty trochu zakrvácené a na mnoha místech prodřené a rozřezané,
na bundě místo jezdce zipu kancelářská sponka.
Lidi se v MHD ušklíbali
a potom tvářili překvapeně,
když jsem vytáhla z batohu Příruční mluvnici češtiny.
Fonetika a fonologie češtiny - 14.12. 10:45
(zápočet)
Co se předmětů pro prváky týká, jsem borec z nejborcovatějších 8-)
Tenhle povinný předmět je ekvivalentní s úvodem do bohemistiky, který jsem v prváku absolvovala já. Zatímco my jsme ale v jeho rámci psali seminárku (moje měla 55 stránek) a konali dvě ústní zkoušky - z bohemistiky a z fonetiky, letošním prvákům ke splnění stačil jeden zápočtový test.
Dva kredity jsou dva kredity a fonetiku bych se stejně musela k bakalářským zkouškám učit, tak proč bych se sem nepřihlásila?
Vadilo mi, že jsme k transkripci používali české znaky a ne mezinárodní. Vadil mi chaos v zařazování konsonant. Vadilo mi toho dost, ale udělala jsem si představu, co se po mně bude chtít - a to je pozitivní.
Na zápočet jsem se trochu učila, ne moc, ráno před ním jsem šla ještě plavat, prostě těžká pohoda :-)
"Písemka" měla čtyři otázky (ale vybavím si zpětně už jen tři): popsat funkce intonace, charakterizovat "ž" a ztranskribovat kousek textu. Trochu jsem zaváhala u té intonace, respektive u použití množného čísla u "funkce", na přednáškách říkala jen jednu. Těžko říct, zda jsem to měla dobře, zápočet mám.
Bylo strašně vtipné koukat na prváky a jejich nervy.
Vzpomněla jsem si na staré dobré časy... ;-)
Vybrané kapitoly ze světové literatury - 17.12. 10:45
(zápočet)
Tohle byl předmět pro druháky, to už takové pohoda nebyla - jedním slovem: Peterka.
Křivdila bych mu ale, kdybych tvrdila, že mě jeho předmět letos nebavil. Nevynechala jsem ani jednou, vykládal zajímavě, poučeně. Je rozdílné si něco přečíst na Wikipedii a slyšet to od odborníka, teprve na vejšce začínám chápat, proč se tolika učitelům Wikipedie nelíbí. Opravdu bagatelizuje a zabývá se tématy povrchně, právě při možnosti srovnání to vidím.
Narozdíl od nadšených druháků jsem si byla dobře vědoma, že mě nijak nespasí, když si vezmu referát, tak jsem si ho nevzala, místo něj jsem psala a prezentovala čtenářskou reflexi na libovolného z probraných autorů. Svoji reflexi na Masterse jsem tu uveřejňovala a jak probíhala její prezentace taky.
Stejně mi to nedá, kdykoliv si na to vzpomenu, jímá mě euforie: Peterka mě chválil! Mě!! Chválil! Peterka!!! Mě - chválil - Peterka!!!!
Cožpak není život famózním prožitkem v nesmírnu jsoucna? 8-)
Další zápočet hotový ;-)
Laskavý čtenář nechť si sám domyslí zelené fajfky u splněných předmětů.
Mě by to taky nebavilo do systému datlit, být přednášející...