"Dobrý den, vítejte v cíli! Tady máte tatranku a botičku a tady razítko - gratuluji!"
Již počtvrté (sama tomu nevěřím, ale mám doma fialovou, kovovou a černou botičku) jsem stála v cíli pochodu Praha-Prčice a vítala zpocené davy lidí, kteří se účastnili 43. ročníku tohoto závodu. Účastníků bylo letos 19 668.
S naším bývalým oddílem (dobře, bylo nás tam 5 :-D) jsme okupovali jeden ze dvou stánků u příchodu z Votic a Tábora, odpoledne jsme se střídali ještě s nějakýma holkama odjinud. Ve vedlejším stánku byly dopoledne právě ony, odpoledne ho ovládla rozdováděná smečka vlčat a světlušek, ze kterých nás brněly uši ještě dlouho poté.
Loni jsem se kvůli matuře tohoto popochodového mumraje neúčastnila a musím říct, že mi to chybělo. Nevím, zda někomu může pouze od poslechu znít lákavě stát v cíli, razítkovat a vítat, ale je to boží :o) Člověk kouká do tváře těm znaveným a šťastným, chvíli si povídá s důchodci, kteří doráží mezi prvními a jsou to takoví ti správní, které byste chtěli mít za prarodiče, a odpoledne se baví ožralama, kteří dojdou jen s vydatnou pomocí kamarádů, dávno o sobě neví a kteří jsou FAKT velmi vtipní ;o) A opět procházel (tradičně) člověk s papouškem na rameni, který chodí každý rok. Jupí :o)
Kromě toho máme jako pořadatalé v pořadatelských tričkách nezanedbatelné výhody, například nemusíme platit v prčické hospodě U Škrpálu poplatek 3,- za záchody, který je zaveden právě na ten jeden den v roce, kdy je pochod :o))
Toto je samozřejmě neplacená výpomoc, ale! člověk dostane kromě botiček i tatranky, které zbydou, a ač od prvního ročníku tatranky nejím, rychle jsem si zase zvykla. (Po těch třech letech.) Dobře, ani lískooříškové, ani arašídové... ale byly letos i čokoládové ;o)
Nakonec jsme i za pomoc nafasovali na pět lidí dvě bedny tatranek, což není mnoho, ale potěší to ;o)
Prčická botička v barvě šmoulí modři ;o)