O koncovkách pátého pádu jmen v kontextu věku

"Emí, Elí, Jáší, Garí, Martí, Honzí!"

Každý člověk má jiný vkus. Někomu se jméno Eliška líbí a někomu ne, někomu se líbí jméno Garik a někomu ne a někomu se líbí jakékoliv jiné jméno, které má zároveň své odpůrce.
 Zvláštní ale je, že všechna ta jména mají stejné tendence.

Tenhle článek se týká:

1) zkrácenin
2) vokálů považovaných odzadu s klesající mírou důležitosti
3) oslovování mimin

Pár příkladů pro názornost:

1. pád: Eliška
5. pád s dospělým adresátem: Eliško
5. pád s adresátem do 6 let věku: Elí

1. pád: Garik
5. pád s dospělým adresátem: Gariku
5. pád s adresátem do 6 let věku: Garí 

Čím to je, že všichni lidi v shodě dávají do koncovky písmeno í, když oslovují mimino?
Í zpívá. Je to vysoká přední vokála libá na poslech. Žádná jiná vokála není tak hravá, milá a přátelská.

Měli jsme ve třídě dvě Katky a aby se odlišily, nechávala si jedna říkat Káčo. Bylo by dobře, kdyby to fungovalo - tak proč jí tak říkal jen nejužší okruh kamarádů a zbytek raději podstupoval několikrát denně volání "Katko! Ne, ne, myslím tu druhou... Katko! Maky, můžeš do ní šťouchnout, prosím?" Snad že na něj "Káčo" působilo urážlivě.

Mě doma oslovují Elo, což je jediný tvar mého jména, ze kterého nedostávám osypky. Kromě rodinných příslušníků mi tak zvládá říkat pět lidí, zbytek se neomylně uchyluje k Eli, pokud chce nějak zkrátit původní tvar jména. Opravdu je O na konci jména tak sprosté, aby lidi měli zábrany?

Potom jsou ale tvary Katko, Káťo, Garíšo, Eminko, Elinko, ve kterých O na konci spolehlivě funguje a přitom jde o běžně užívané zdrobněliny.

Situace se nekomplikuje tolik, jak se na první pohled zdá.
O může ve zdrobnělině figurovat, pokud mu předcházejí prodloužené vokály nebo zdrobnělé varianty originálních konsonant.

t-tk: pata-patka
t-ť: pěst-pěsťička (foneticky přepsáno)
n-nk: mimino-miminko
k-š: drak-drášek

Třeba u k-š není změna zažitá a slovníkový příklad se mi vymyslet nepodařilo. Jazyk je ale v pohybu a mluva matek a dětí to dokládá nejlépe. Tu přejímají i puberťáci, vypatlátor je mi svědkem.

Tahle tendence něžného oslovování nemá s kodifikací jazyka co dělat. Je to vývoj jazyka, který stále probíhá a ačkoliv je rozptýlen mezi deset miliónů nositelů jazyka, probíhá u všech stejně.
"Jazyk vnímejte jako samostatnou entitu, která se vyvíjí nezávisle na lidech, kteří jím mluví," řekla nám na úvodní hodině historické mluvnice dr. Palkosková. Těžko tohle obhájit před někým, kdo jazyk nestuduje, a proto se nad ním nezamýšlí.
Potom ale stačí slyšet omluvu za oslovení špatným tvarem jména, zamyslet se... a přijít na to sám.