Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek O koncovkách pátého pádu jmen v kontextu věku
Komentáře k článku: O koncovkách pátého pádu jmen v kontextu věku
zuzana: Co je to drášek ? To je nové slovo pro: dráček ? Jsem už z jiné generace, ale my jsme zdrobňovali: drak - dráček
sargo: Nebo podle vzoru Garíšek 
Mmmmm, je pěkné vidět, jak se ti obor zaryl pod kůži 
eithne: Hospodyňka: Odendání koncového "ko" a zachování zbytku je běžné, zkracuje se tím nesmyslně dlouhé oslovení. Eliš a Elis taky občas slýchám...
Zuzana: Dráček je normální rozumná zdrobnělina, drášek je šišlavý tvar téhož. Šišlání je totiž šik a in a i když je to hrozné, používá se to. Viz Hospodyňka a Sargo
Sargo: Omylem jsem večer vypila kafe, unavený člověk ve tři v noci bádá nad různými věcmi
sargo: Tak moment, to si beru osobně. Garíšek není žádné šišlání! Za Garička hodlám vraždit, to zní příšerně. A čistě pro lingvistu dodávám, že vznikl logickou řadou z Garik - Garíša (podle vzoru Ganéša, což je normální slovo ) - Garíšek. A navíc to zní prostě líp.
eithne: (Ganéša mi visí v kalendáři v předsíni a jestli s ním má mít Garik něco společného, snad kromě světové známosti, tak teda potěš koště )
Ve slově Ganéša je š originálně, tím nejde hájit změna k-š. Vymysli mi takovou zdrobňovací změnu k-š, která by nebyla stejně šišlací jako oslovení "milášku" (netolkienovské, pubertální), a já to šišlání odvolám.
Mně Garíšek zní taky dobře - narozdíl od varianty s č, to ale ještě nedokazuje nic o vzniku tvaru toho jména
sargo: Tady netřeba nic vysvětlovat, šišlání není lingvistická záležitost, ale psychiatrická a lingvisti se jí zmocnili, protože se jim hodila do krámu, po té, co ji našli pod Pé, jako Pitvoření a Dé jako Deviace Není to jméno primárně české, alébrž britské, takže při tvoření zvukomalebné zdrobněliny platí trochu jiné zásady. Však si Britové šlapou na jazyk, jak známo.
eithne: Jméno bylo počeštěno a zdrobněliny tvoříš ty, tedy Češka, takže jsou zásady stejné jako u Cedrika, Erika, Henrika, Patrika a Roderika. Ačkoliv jsou všechna cizího původu, těžko můžeš Erikovi a Patrikovi - vzhledem k jejich četnosti - upřít zdomácnění.
Obor psycholingvistiky sice není mezi širší populací úplně známý, ale existuje. Lingvisti zkoumají leccos, byť to tobě připadá nesmyslné.
sargo: Psycholingvistika, to zní jako něco, do čeho jsem se ochotna zamilovat ještě dřív, než zjistím, o čem to je. Ach! Být tak znovu mlád a svěž.
ebřík: Mě teda to "Elo" přijde dost ošklivý, takže ze mě budeš asi dycky dostávat osypky )
eithne: Hospodyňka: Rybiška jen potvrzuje, co jsem psala výše. Je to zešišlaný tvar zdrobněliny, brr...
Ebřík: Člověk je tvor přizpůsobivý. Za posledních dvacet let jsem se naučila tolerovat i jiná oslovení, když mi tak říká 90 % lidí
markisha®blbne.cz: Mně máma náhodou neříkala Markí, ale Markule Babička Markuško A otec Rebeko, Jano, Marie...atd. než se v nekonečném výčtu svých přítelkyň a dětí konečně strefil...
eithne: Markule ti určitě neříkala jako miminu 
Nevím, čím to, ale když člověk (většinou, i když ne nezbytně, ženského pohlaví) uvidí něco malého, víceméně roztomilého a hlavně se nebránícího jeho vzpínajícím se mateřským hormonům, dává si sakra záležet, aby to oslovil tím nejněžnějším jménem, které jde od originálu utvořit
markisha®blbne.cz: No Markule asi ne, ale určitě nějak divně U nás to vůbec bylo nějaký s těmi jmény vachrlatý, babička se jmenovala Danuška, ale všichni jí říkali Dášo, mamka se jmenovala Alena, ale všichni jí říkali Alice a otec Zdeněk, ale nikdo mu neřekl jinak než Beno, takže jsem z toho jako dítě byla dost zmatená. Ono dost na tom, když člověk zjistí, že máma se nejmenuje máma, ale ještě takovýhle podlodnousti
ava*: Fakt sranda, hlavně ty komentáře.
Hele, já bych třeba kolegyni Elišce nikdy neřekla Elo, pokud by to vyloženě nevyžadovala... přijde mi to zlý. Ale napadlo mě při čtení tohohle článku, kolik lidí se asi v duchu vzteká, když jim říkám rádoby milým oslovením
---
ava.pise.cz
eithne: Ela není úplně zvyklý tvar, to je pravda. Já osobně základní a "milý" tvar jména užívám v závislosti na tom, jak dotyčný oslovuje ostatní. Spolužačka je Evička, protože Stáňu oslovuje Stánička. Na druhou stranu bych Stáně Stánička neřekla prostě proto, že bych to nedokázala vyslovit a přitom se neoklepat
lentilka®sdeluje.cz: Jsem ráda, že se na všechno najde vědecké vysvětlení. Přesně jak píšeš - naše mladší má krásné, královské jméno a my z toho vytvořili příšernou odvozeninu končící na "í"...
eithne: Je to vědecké jen tolik, kolik byla schopná být vědecká má mysl ve tři ráno
O jménech tvých dětí nevím vůbec nic, tajíš je dobře
lentilka®sdeluje.cz: Nejlepší myšlenky přicházejí v nejpříšernější hodiny. Mendělejev dokonce finální verzi své soustavy prvků viděl prý ve snu.
To jsem ráda, že jsem tak úspěšně supertajná (Můžeš se zeptat Sargo, snad si to ještě pamatuje )
eithne: Pamatuje Jé, to mladší jméno je super! Spíš mi není jasné, jak se nějak rozumně zkracuje jméno starší slečny. Čtyři první písmena? To je trochu zvláštní...
lentilka®sdeluje.cz: Nezkracuje se. Od jejího narození důsledně trvám na základním tvaru, maximálně zdrobnělém "K" vloženým mezi poslední dvě písmena. Okolí si zvyklo. A už i Slečna sama důsledně trvá...
evi: Dokonalý rozbor Jen nevím, co si z toho mám psychologicky vybrat, když mi obvykle říkají tím, co jsem dokonce nepříliš vynalézavě a s očividnou snahou působit roztomile a přátelsky převzala jako nick. Aspoň že to tedy není Eví. Ačkoli i tak jsem už byla nazvána. No, Evo se mi nikdy nelíbilo, Evko ještě hůř, ale Elo mi kupodivu přijde docela dobrý. Asi to bude tou přítomností měkkého L.
eithne: Třeba že ve své duši zůstáváš stále mladá, jak tebou vybraný nick napovídá
boudicca: Eliška se mi líbí, ale korunu tomu nasadil taťka jednoho večera, když nebohou kamarádku překřtil v rámci svého studia angličtiny na "í-fox"
Dostala jsem jméno, který má asi milión různých variant ke zkomolení, což je docela fajn Ale nemám ráda Báru, zní to, jak když se volá na psa 
eithne: Jméno Bára je perfektní, jmenuje se tak i sestřenčina prvorozená. Když jsi to ale zmínila, nemohu nepodotknout, že se tak jmenuje přítelův pes... 
Í-fox je geniální
tlapka: To s tou Káčou jsem celá já Když se bavím o kámošce, normálně používám "jdeme s Káčou, Káča říkala, Káči se stalo...", ale zavolat na ni "Káčo" mi prostě nejde, asi nějaký blok....