Risoul - 1.

Minulý týden jsem byla v Alpách na prkně a lyžích. Metry sněhu, upravené sjezdovky, občas sluníčko, občas by člověk potřeboval mlhovky. Lyžování jak se patří :-)

PÁTEK

Kromě zkoušky z jazykových cvičení, celého školního programu a posledních komentářů na blozích jsem se stihla zabalit, nakoupit a stihnout odjezd. Jsem dobrá.
Se sestřičkou jsme měly sedadlo na nejhorším možném místě, tedy co nejdál od přední televize, aby byla zadní televize přesně pod úhlem 90°. To není fér. Stojí za to Účastníci zájezdu, aby mi to bylo líto? Snad ne. Jenže když už je má člověk slyšet, je to přece jen lepší s obrazem.

Účastníci zájezdu: já, Petr (bratranec), Jája (sestřička), Martin (brácha)...
...a nedůležití dospěláčtí ostatní ;-)

SOBOTA

 Už během dopoledne jsme vjeli do hornaté oblasti. Tyto zajímavé části cesty jsem prospala - v noci spí jen suchaři. Taky lidi s nohama kratšíma než deset centimetrů, kteří se vejdou na své sedadlo.
Do Risoulu jsme dorazili kolem čtvrté. Vyskládali jsme si věci na parkoviště a čekali sotva dvě, tři hodinky, než nás ubytovali, prostě rychlovka. Bylo kolem nuly. Francouzské organizační schopnosti dokonce sahaly tak daleko, že kromě bryskního ubytovávání hlídalo parkoviště nesčetně policajtů, kteří vylévali prokřehlým lidem pivo, kterým se chtěli zahřát.
Nakonec jsme se nastěhovali do baráku Pollux (dvojčete s Castorem). Ubytování bylo pěkné, snad až na detail, že nám nesvítilo světlo v koupelně.
Myslíte si, že je romantické sprchovat se ve tmě?
Není.
První noc jsme se adaptovali na francouzské prostředí českými nápoji a troufám si říct, že jsem patřila k oné menšině, které ráno nebylo špatně. Je to samozřejmě zodpovědností budoucí učitelky (a nezanedbatelnou částí i vytrénovanou odolností mých jater).

To za těmi stromy, co není vidět, je Risoul ;-)

Hory kam se podíváš

Sjezdovky, útržky mraků, Alpy. Ráj na zemi.

NEDĚLE

Ráno byla venku slabá mlha, která se potom zvedla, ale pod mrakem zůstalo.
S Jájou jsme vyrazily na lyže samy, zatímco se kluci ještě váleli v postelích. Zůstaly jsme na risoulských sjezdovkách - ještě je možnost přejet do Varsu, kam nám platí permice též.

Lidí bylo na svazích víc, než jsem čekala, vleky byly ale povětšinou bez front. V Risoulu jsou jen sedačky a pár rychlopom, paráda.
Neodolaly jsme vyzkoušet i černou sjezdovku s boulemi, já naposledy. Jako dobrýý... ještě lepší by to bylo s lyžemi o polovinu kratší. Nevím, zda kdo byl ve Francii na lyžích (nebo skoro kdekoliv za hranicemi), značení je tam lehce posunuté - jejich zelené sjezdovky jsou naše modré, jejich modré naše červené a jejich červené naše černé. Jejich černé jsou nejčastěji zcela prázdné a když už na nich někdo je, obvykle zrovna hledá ve svahu některou z lyží.
K polednímu jsme se vrátily do pokoje (vrátily... je to možná dost nadsazené, nejprve jsme kroužily Risoulem a pokoušely se identifikovat správný dům, všechny jsou stejné :-D) a já si vzala prkno, Jája moje lyže, narozdíl od jejích nabroušené a navoskované.
Na poslední jízdu vyfasovala Jájinka moje prkno. Neumí na něm, ale bojovala statečně. Je tu dost sněhu a padá se do něj jako do peřin. Využívala toho, jak to jen šlo ;-)
Večer jsme se šli všichni čtyři projít Risoulem. Našli jsme jedinou poštovní schránku a poslali pohledy. Z obchodů nejvíce převažují sportovní potřeby, potom hospody a sámošky, sem tam je nějaká pekárna, je tu jediná lékárna, jedna pošta a jinak nic. V létě je Risoul zjevně neobydlen.
Naučila jsem se poker.
Hráli jsme ho do tří a s hrdostí mohu říct, že jsem dopadla líp než Jája.

Chystání

Sjezdovky, skokánky, hory. Hory!! :-))

Říkejte mi... tygře!! 8-))
(Ne, prosím. Jen jsem neodolala sem tu hlášku nehodit. Je z Červeného trpaslíka.)

Jája... sedí si ve své jamce sám, jamce sám... :-)

PONDĚLÍ

Ráno svítilo slunko a bylo krásně.
Vyrazila jsem s prknem, Jájou a klukama a co si budeme, bylo to trápení zvířátek. Rozhodně na prkně nejezdím tak dobře jako na lyžích a ačkoliv neřekli ani slovo, čekali. A ono když někdo čeká celý den jen na vás, není to nic moc. Nikdy víc.
Odpoledne se zatáhlo a padla mlha.
Nebylo vidět, kam jedeme, nebylo vidět, co je kolem, nebylo vidět nic. Prostě nic. Možná siluetu člověka před sebou.
Cesta zpátky byla peklo.
Ony jsou kolem sjezdovek docela strmé srázy.
Při poslední jízdě si Jája opět vzala prkno, já její - vykrojenější - lyže. Rozhodně dělala pokroky, o tom žádná, přesto jsme se tam plácaly ještě dlouho po zavření vleku. Nakonec kolem sjížděli dolů vlekaři, kteří nás už vyhnali, abychom šly pryč.

Já a bráška :-)

To máme jedny Alpy...

Co si budem... snowboardisti mají aspoň dobrou omluvu,
proč se válí po zemi! :-P

Sjezdovka se ztrácí v mlze, srázy kolem též.

ÚTERÝ

 Dopoledne nás vyrazilo všech 12 (ano, tolik nás tam bylo! :-)) na jednu sjezdovku na Hromadné Filmování. Je to každoroční tradice, z níž potom sice málokdo vidí záznamy a když, tak s několikaletým zpožděním, ale je to bžunda.
Táta vždycky mávne, někdo vyrazí a táta v domnění, že ho filmuje, točí zcela cizí osobu. To se opakuje několikrát a potom nevděčné filmované subjekty utečou.
Bez toho by žádný lyžařský zájezd prostě nebyl úplný ;-)
Tentokrát jsem se trhla s mámou, protože - kromě Ivči, která si jezdila s rodinkou - tam nikdo jiný prkno neměl a ono přece jen jezdit na prkně ve skupině boardistů má něco do sebe.
Považuju za nefér, že máma jezdí líp než já. Tak by to prostě být nemělo! Štrikovat by měla, ne jezdit na snowboardu! :-D
Odpoledne mámě povolil na vázku šroub a tak jsme se vrátily do hotelu pro lyže. Neskromně si troufám říct, že alespoň na těch jezdím líp. :-D
Přejely jsme přes hřeben do sousedního údolíčka, kde je pohádková krajina a liduprázdné sjezdovky. Paráda paráda. Okouzlilo mě to tam zcela.
Večer byl ohňostroj a byl parádní. Shodli jsme se na tom, že mu pražský novoroční nesahá po kotníky. Možná nestál tenhle tolik peněz, ale byl sokonale připravený, naaranžovaný, nic nevázlo a nedrhlo, navazoval. Nádherný.

Já a hory a prkno s nápisem "strictly for men".
Nevyměnila bych ho za žádné jiné.

Kouzelné, pohádkové údolíčko bez lidí.

Ohňostroj, který nikdo nefotil a tak nejsou žádné fotky.
Jen ty z bráchova mobilu.

Pokračování zde.