rubriky:

odkazy:

moji přátelé

přihlášení

archiv článků:

Risoul - 2.

jpg">
Hlubokáč si zjevně užívali i trapní plaňkaři :-)

Já víc!

Poleh zdechlin

PÁTEK

 Ráno venku vesele svítilo sluníčko, tak tak že nezpívali slavíci a nekvetly růže.
Původně jsem vyrazila na prkno, ale nějak mě dneska nenadchlo, nebyl hluboký sníh. Namlsat se není dobré zrovna uprostřed sezóny.
Vrátily jsme se tedy se sestřičkou z Varsu do Risoulu, na dvě jízdy mi tam prkno zabavila. Žere mě, jak rychle se na tom učí... :-)
Obě vyzbrojené lyžemi jsme pak vyrazily zpátky na vrcholky a potom obě takřka zdechly na boulích na sjezdovce, o které jsme si naivně myslely, že by mohla být urolbovaná. Nebyla.
Ten den jsme alespoň uskutečnily experiment, zda za mou rychlejší šusovou jízdu může váha nebo navoskovaná skluznice a já tak můžu i nadále jíst s klidným svědomím všechny tři chody denně, protože při výměně lyží byla rychlejší Jája. Svět je krásný.
Večer jsme si uvařily horkou čokoládu a udělaly si soukromý masážní koutek. Krční svaly od neustálého kontrolování sjezdovky na prkně tak povolily a nic víc už jsem pro ten den od světa nechtěla.
Přesto, když odpadla Jája i brácha, jsem dala ještě šanci macháčkovi s Petrem. Není pravda, že jsem hlásila úmyslně bludy. Vidím 21 a tak radši hlásím nějaké indiány... kdo si má tak pozdě v noci uvědomit, že je to macháček? Naoplátku jsem rozdrtila Petra v prší.
... A vy jste věděli, že má francouzský rum 40%? Kolik má vlastně český?

Mám ráda počmárané svahy ;-)

Mé oblíbené údolíčko po ixté

...prý se tam kdysi těžilo stříbro, proto ty kopce a kopečky.

SOBOTA a neděle

 Ráno svítilo sluníčko takřa idylicky a my jsme věděli, že to vydrží celý den, přestože tu mají předpověď počasí ve francouzštině a bez obrázků. To je totiž jejich sobotní demoverze počasí, kterou vítají nově přijedší (za tvar neručím :-D) návštěvníky a která existuje právě jen v soboty, kdy skoro nikdo nelyžuje.
My jsme lyžovali.
Svahy byly prázdné, upravené. Bylo teplo, sluníčko. Idyla, kterou člověk jen tak nezažije.
Jezdili jsme s Jájou a klukama po prázdných svazích, zkoušeli si carvingové obloučky a bylo nám hej. Prudkou debatu, na které lyži má být váha, jsme pro jistotu zahráli do autu.
Byla jsem pochválena, že na to, jak málo vykrojené lyže mám, jezdím dobře. Muhehe. Od bráchy, chápete? :-D
Zkoušela jsem vykroužit kolečko. Nestačila mi sjezdovka. Poloměr oblouku odhaduji na 25 metrů. Padesát metrů široké sjezdovky nemají ani ve Francii, alespoň ne tam, kde jsme jezdili.

Ty fotky působí velice nevěrohodně. Nebýt tam, nevěřím jim.

Naše oblíbená lanovka, oblíbená sjezdovka. A v té chatě dělají dobré kafe :-)

Ve čtyři jsme už odjížděli zpátky dom.
Opět autobus s naprostým nedostatkem místa na nohy, s filmy, které je lepší nevidět a neslyšet. Dvacetihodinová cesta a šedá Praha, nuda, nuda, šeď.
Jsem doma sotva tři dny a už mi celé Alpy připadají jako příliš vzdálená minulost, barevný sen, který bledne.
Chci pryč!!

(Fotky páchány foťáky i mobily všech zúčastněných. Já na nich měla jen minimální podíl.)

Zpět na hlavní stranu blogu