Mobilní astronomická expedice. Stejně jako loni jsem pobyla až od čtvrtka a stejně jako loni jsem pozorovala jen jednu noc. Leč pozorovala jsem pilně a tento článek shrnuje suché vědecké postupy...
...které, pravda, tak úplně suché většinou nebyly.
Na suchu?
Na MAE byla letos spousta lidí, i když to byla spousta značně proměnlivá a permutující.
Přijela jsem akorát na večeři, Blanka se ujala výroby korejského sushi, velmi, velmi výborného. A protože jím mnoho lidí pohrdlo, někteří z nás se přecpali k prasknutí.
Blanka, sushi a spousta piv, kojená Markétka musela být v noci veselá 8-)
Ebřík měl večer přednášku "kvantová teorie v obrazech". Ten večer mě opravdu mrzelo, že jsem s sebou neměla kameru.
Diktafon by stačil.
Byla to haluz. Přednáška, jejíž osm slajdů bylo vytvořených v Microsoft Paint, přednáška, kde jsem se docela chytala ještě při druhém slajdu. Do poloviny to pobrali jenom matfyzáci, do dvou třetin matfyzáci-doktorandi a do konce Ivana, která se nepočítá, protože patří do ebřího klanu.
Ovšem Honzův zápal pro věc, jeho přesvědčení, že nám to prostě vysvětlí a že tím budeme nadšeni (já byla, dokud jsem to pobírala! :-D), jeho ohnivé argumenty a úžasné příklady, to z toho udělaly přednášku naprosto nezapomenutelnou.
Oblohu pokrývala beznadějná deka a večer jsme strávili u ohně.
Letos se dovozci pochlapili a místo pochybných Pivrnců tu je Bernard, humpolecká jedenáctka. Svijany už došly.
Ohňová náladovka
Vedro mě vzbudilo ráno už v půl deváté, můj bláhový nápad spát ve stanu nepotvrdil domněnku, že se za ten rok třeba něco změnilo a že ráno půjde ve stanu přežít.
Za den jsem stihla dvakrát prohrát v plácané, v euforii odehrát několik volejbalových matchů, pomoct s obědem a nejet se koupat.
A co je to vlastně plácaná? :-)
Bojuj, Petře, neprohrávej!
Yesss!
Volejbal v jedné z těch ne zcela plácacích chvil
Plác!
Táta houbařil a fotil. Tohle je fotka bez filtrů či úprav.
Je pátek, návštěvní den.
Vyklidili jsme kuchyni, kde se večer lidem promítalo a povídalo o vesmíru, a se Zuzkou jsme vyrazily do Zachotína navěsit fáborky na cestu, kdyby náhodou chtěli lidi bloudit. Návštěvní den je každý rok, každý rok je to ve všech vysočinských denících a každý rok k nám chodí ti samí lidé, ale co kdyby.
Potom už Petr povídal u dataprojektoru stále nabývajícímu davu, až se protrhala obloha a letošní rok se tak přiřadil k těm předchozím, kdy bylo lidem co ukazovat, ačkoliv bylo jinak celý týden hnusně.
Přednáška pro návštěvníky o zcela elementárních věcech 8-)
Když se v kuchyni přednáší, musí se vařit jinde. Na volejbalovém hřišti například.
Pozorovací
Šla jsem spát, když se zase zatáhlo.
A odmítla jsem vstát, když mě probudily výkřiky "stop" od vizuálů a Mixovy hlasité historky, neboť se tahle banda usídlila přímo před mým stanem.
Vstala jsem až za svítání, kdy mě probudil ukrutně chrápající Kožich usídlený mezi vizuály. Zhrzeně jsem se odvalila spát do stínu buku u hřiště.
Den každý strávil po svém.
Volejbal a plácaná jsou stálicemi. Někdo dělal něco vzdáleně se podobajícího práci, někdo se rozhodl, že punku ještě nebylo dost a ke slovu přišel strojek na vlasy a peroxid. Někdo pracoval v kuchyni, někdo společensky žil před kuchyní, někdo se coural po lesích, někdo dělal něco úplně jiného.
Jo, a někdo vyhodnocoval vizuály. I na vědu totiž došlo, víme? 8-)
Kytarový kroužek ve zvukotěsné kabině, model Zubr
Slackline neomrzí
Někdo se tvářil, že pracuje...
I tady se někdo tvářil, že prac... a hele, zase Viktor :-)
A někdo si na nic nehrál a dal průchod svému pravému já.
Romantický pankáč při západu slunce
Večer bylo překvapivě hezky, velice hezky.
Se Zuzkou a Lukášem jsme zabavili binary a uspokojili se s APO. Projížděli jsme Messiery, já si konečně osvěžila oblohu, na které už se delší dobu vůbec neorientuji (jeden z důvodů, proč jsem zamávala hvězdárně), a potěšilo mě, kolik jsem toho našla.
Taky mě překvapilo, kolik jsem toho nenašla, ačkoliv v orientaci zas takový problém nebyl. "Tyjo, Zuzko, kde je ta M57?" - "No přece mezi těma spodníma..." - "No ale tam není." - "Hm... mám ji u sebe, tak se podívej." - "Vždyť tam není." - "Je." - "Není." - "Ty ji nevidíš?"
Já očařce říkala, že nevidím, že chci silnější brýle. To ona mi je odmítla dát.
Trojúhelník třináct: tři hvězdy 8-)
Měsíc z kraje MAE, kdy byl v úplňku
Já přijela až na čtvrť :-)
Jupiter s pásy
A Jupiter s měsíci :-)
Vizuálové leželi hned vedle a zkraje noci jim to nádherně lítalo, těšila jsem se, že se k nim přidám, až projedu Messiera.
Když jsem projela Messiera, polovina meťasářů byla pryč a druhá polovina spala. Chvíli jsem tam pokecala s Klárou, čas od času si křikla cvičné stop a odebrala se spát do stínu svého oblíbeného buku.
Stejně už to nelítalo.
Spát na louce není nic moc, zaručeně vás vedro vzbudí dřív, než byste chtěli
V lese je zase moc breber, co vás k ránu probudí, když se vás pokoušejí zkopat do ucha
To takový buk u hřiště, to je panečku volba! 8-)
Až nakonec přišla neděle, den poslední.
Balení, odjezd.
A zase za rok. Kdo ví, třeba konečně zase na celou dobu?
Pobyla bych ráda trochu déle ;-)
Tetris.
Jedno auto a spousta, opravdu spousta věcí. Většinou křehkých a drahých.
Poslední ohlédnutí
...
.....
.......
.....
...
A protože tam byly zase...
Sheep'n'roll 2007:
(Fotky jsou ode mě, od Ondry a od obou mých rodičů; Punk's endless stvořil M.i.X)