Jak jsme (ne)byli na ferratách

Prázdniny skutečně nešlo zahájit stylověji než zapomenutou přihláškou k zářiové obhajobě a tímhle extrasuperhyper výletem na rakouské ferraty:

Já a Jirka, Martin a Pavel, máma a táta.

Cesta byla hrozná. Za Prahou byla silnice ucpaná, trvalo to dlouho, druhé auto omylem ještě čekalo v Budějovicích místo ve Veselí, kde jsme nabírali Jirku, a tak jsme jeli narvaní skutečně po střechu, než jsme odhodili nějaká zavazadla vedle... děs běs. Ale zase ferraty, žejo. Ty za to stojí.
Těšila jsem se jak malá.

Obě noci jsme trávili v kempu Seecamping Appesbach, který byl na břehu Wolfgangsee.

Kemp, Wolfgangsee je v pozadí.
(Tohle je samozřejmě příjezdová fotka, jen jsem k ní místo hvězdné oblohy přimalovala
  denní mračna. Jako odjezdová fotka z neděle vypadá samozřejmě jen úplnou náhodou.)

Ráno nás elán a nadšení přešlo. Se svítáním začal foukat ukrutně silný vítr (chvílemi jsem sázela víc na vítr než na náš stan; ještě se nám opíral do boku) a vzápětí se přidal i neméně silný liják. Jak mi stojí v deníku modré na bílém: "To byl TAKOVÍ slejvák!"

Pršelo poctivě celé dopoledne. Před polednem jsme udělali ve vedlejším stanu brífing, rozhodli se, že odpoledne bude pražit slunce, a vyrazili s plnou výbavou k Mondsee na ferratu Drachen Wand.
 Počasí se nás leklo a samou úctou k našemu odhodlání přestalo pršet, takže jsme se na parkovišti optimisticky navlékli do řemení a vyrazili jsme k ferratě, která byla ještě asi hodinu cesty daleko.

Anseilplatz - navazovací místo na začátku ferraty. Přesně tam zase začalo pršet.
Posvačili jsme a když nepřestalo, vrátili jsme se zpátky k autům a vymysleli alternativní plán.

Do postrojů

Vidíte nahoře ten provazový můstek? Tudy jsme měli jít!

Anseilplatz

Martin v mapě objevil nějakou Romantik Strasse, která byla nedaleko. Krátký výletní okruh, který nás provede přes jistě-nějak-pojmenovaný-vrcholek-nějaké-hory, odkud bude výhled zároveň na Mondsee a Ještějinésee a kde nahoře bude určitě hospoda s Gulaschsuppe.

Hm...
Cesta vedla lesem, kde moc nepršelo a kde to hodně klouzalo, i širokými cestami, kde to moc neklouzalo a kde hodně pršelo. Někde uprostřed se jemný deštík změnil na lijavec a tak jsme to nehrdinně vzdali ještě před vrcholkem a vrátili se k autům.
Gulášovku jsme si dali v restauraci v kempu. Má němčina sice po stánicích pozoruhodně upadla, nicméně stále ještě dokážu číšnici nadiktovat, co všechno za mě platí někdo jiný. S tím se v životě neztratím!

  Na Romantik Strasse jedině s červeným paraplíčkem!

Klouzavé

Deštivé

Další ráno nad námi bylo modro, slunce pálilo, ptáci řvali, psi štěkali a nějaká Rakušanka si v umývárkách kempu barvila vlasy. Samozřejmě počasí nevydrželo ani do snídaně, ale začátek dne to byl pěkný.
Sbalili jsme si věci a vyrazili na ferratu ke Gosausee.

Lanovkou jsme se nechali vyvézt o pět set metrů výš a sami si vystoupali dalších sto metrů k ferratě. Intersport Klettersteig, B-C/D. Svítíčko slunilo a dosud mokré skály se v něm krásně blýskaly, jak jen to vápenec umí.

Ještě dotáhnout helmu...

 ...a tady už permoníci nastupují ke skále.

Ten úplně nejpravější zub hřebene jsme obešli

Naším bergführerem jsme byli seřazeni do pořadí Pavel, táta, já, Jirka, máma a Martin.

Nástup byl B, ale klouzal úplně hrozně - jak jen to mokrý vápenec umí. Vůbec nechápu, jak to někteří dokázali slézt i zpátky dolů...

Nástupový ústup

Celá ferrata až ke Kaiser-Verschneidung byla jednou velkou prolejzačkou. Obsahovala skok přes průrvu, hladké plochy, nabitá železa a byla okořeněná tím, jak hrozně moc klouzala. Užila jsem si to úplně ukrutně.

Pavel se prolejzá

Máma bojuje, Martin se přecvakává

Skok!

 Tady se prolejzá Jirka s Martinem

Táta nastupuje do komína

U Kaiser-Verschneidung to ale začalo jít všechno do kopru. Nad nás se nahrnuly těžké mraky a vypadaly, že na nás co nevidět spadnou, před námi byl C/D komín... Ti rozumnější to otočili a šli zpátky. Pavel, táta a já jsme už byli za komínem a tou cestou dolů by nás nedostali ani párem volů, takže jsme pokračovali dál.

Počasí k nám milosrdné nebylo - vzápětí začaly padat kroupy. Ve stěně jsem na sebe a na batoh hodila pláštěnku a pokračovala dál. Pavel byl někde z dohledu, táta z doslechu, mlha se valila... juhů, dobrodrůžo!

Teď vás zahltím hrozně egocentrickými fotkami. Foťák ale měl v pohotovosti jen táta a protože jsem šla za ním, byla jsem jediným objektem v dohledu, no. Fakt!

To je někde za C úsekem - Enziehwandlem

...a ještě panoramaticky

A tady už padají kroupy.

 Velmi zblízka se na nás přišly podívat i mraky husté jako mlíko

Ty rozhledy!

Vítězství!
(Teda ani zdaleka ne úplné. Ferrata pokračovala po žebříku
vpravo, my ale už počasí přece jen ustoupili a šli pryč.)

((Tudy. (Mňmňmňmň.)))

Na Ziehkögelgrat jsme nakonec i my ustoupili počasí a sklouzali klečí na cestu, kde nás už čekali Jirka, Martin a máma. Aspoň ta gulášovka pak v hospodě u lanovky byla.

Celkově byl víkend hrozným zklamáním, které mělo na svědomí počasí a nenaplněná očekávání. Ale ono zase bude líp, další ferraty na nás čekají. Údolní mlha nám to prozradila...

Ferratám zdar!

Fotky fotili táta a máma.