Akt pomsty

Kdyby se všichni lidi mstili tak jako já, byl by svět mnohem lepším místem k životu 8-)

Měla jsem kamarádku, která měla všechno, co já neměla. Krásu, inteligenci, obratnost, šikovnost. Měla oblečení, jaké jsem chtěla, brýle, jaké jsem chtěla, kluka, kterého jsem chtěla - a navíc už od útlého mládí, tedy od doby, do které sahají mé první vzpomínky, měla zubní pastu Elmex.

Kdykoliv jsme kamkoliv jely, nenápadně jsem se snažila pod průhlednými záminkami ("Nepůjčovala sis moji pastu? Nemůžu ji najít. To abych se pro ni vracela až na pokoj!") vyžebrat kousek na kartáček. Byla sice hrozně hnusná, ale zato jsem věděla, že se neprodává v Delvitě, ale jenom v lékárnách, a proto jsem si myslela, že je hrozně zdravá a že budu mít photoshopově bílé zuby, když ji budu používat.

Jenže Elmex je drahá a proto jsem si celý život čistila zuby pastami Signal a Colgate.

Pak jsem s kamarádkou přestala jezdit na společné akce a zubní pasta mi zmizela z očí.

Pak se můj život obrátil k lepšímu, shodila jsem dlouhé vlasy a našla sebevědomí, krásu, inteligenci, obratnost, šikovnost a báječného kluka. Právě u báječného kluka jsem ale začala opět vídat zubní pastu Elmex (a hrozně nenápadně k němu domů přestala vozit svoji). Elmex! Zatracená věc, pitomá zubní pasta, já ji chci, já po ní toužím! Vymýšlela jsem, že si ji vmáčknu do seznamu dárků někam mezi sněžnice a benzínový vařič...

Minulý týden jsem se o své tajné celoživotní vášni zmínila před mámou a ta se na mě podívala trochu jak na debila, že mají Elmex přece docela levně v Lídlu a ať to napíšu na lísteček k nákupu. Teď mám Elmex v galerce, už vůbec není hnusná a já si ani trochu nepřipadám drsně, jak jsem původně očekávala.

Ovšem ten pocit zadostiučinění, to je síla! Mám teď už všechno, už nezávidím a nežárlím, teď už stojím s hlavou hrdě vztyčenou a užívám si pocit, že neexistuje nikdo, kdo by mě něčím překonával.
A je to super.