Proč schizofrenici slyší cizí hlasy?

Měly jsme se spolužačkou na neurolingvistice referát o poruchách vnitřní řeči. Bylo to zajímavé, i když to hodně zabředá do odbornosti. Kdo má odvahu a hodně času, může si to zkusit přelouskat ;)

Celý článek vychází z článku "Abnormal monitoring of inner speech: a physiological basis for auditory hallucinations" autorů P. K. McGaurie, D. A. Silbersweig, I. Wright, R. M. Murray, A. S. David, R. S. J. Frackowiak a C. D. Frith z roku 1995. Zpracování je upravené hodně do hovorova, aby se lépe chytalo.
Referát jsme dávaly dohromady s Anežkou N.

Předpokládá se, že sluchové verbální halucinace (dále nazývané "hlasy") vyplývají z poruchy vnitřní řeči (tedy myšlení ve slovech). 
V této studii se zkoumala neurální odezva u úkolů, které zahrnují vnitřní řeč u osob se schizofrenií, které slyší hlasy ("halucinátoři"), u osob se schizofrenií, které je neslyší ("nehalucinátoři"), a u kontrolní skupiny.

Předpoklady
Různé psychologické teorie navrhují, že sluchové verbální halucinace (slyšení hlasů) se objevují, když verbální myšlenky neuznává daná osoba za své vlastní, ale přiřazuje je někomu jinému. Předpokládá se, že je to způsobeno narušenou kontrolou vlastní řeči.
 U zdravých lidí vyžaduje myšlení ve slovech malou vnitřní kontrolu řeči a je spojováno s aktivitou Brocovy arey. Představování si řeči jiné osoby vyvolává podobný mechanismus, ale vyžaduje kontrolu ve větším rozsahu a je spojováno s aktivací SMA (suplementární motorická oblast) a s levým temporálním kortexem.
Zkoumání lidí se schizofrenií naznačují, že slyšení hlasů je spojeno se zvýšenou aktivitou levé frontální a levé temporální oblasti, což je v souladu s představou, že halucinace vyplývají z poruchy vnitřní kontroly řeči.
Pokud by tomu tak bylo, oblasti mozku aktivované při vnitřní řeči by se lišily u pacientů se schizofrenií, kteří slyší hlasy (halucinátoři), a kontrolní skupinou. Pokud by se tyto rozdíly navíc týkaly PŘÍMO slyšení hlasů (a ne schizofrenie), lišili by se halucinátoři i od nehalucinátorů (pacientů se schizofrenií, kteří hlasy neslyší).

Proto se tedy porovnávali halucinátoři s kontrolní skupinou a s nehalucinátory během plnění úkolů, které zahrnovaly vnitřní řeč. Aktivita mozku byla snímána pomocí pozitronové emisní tomografie (PET).

Metody:

Osoby
Byly studovány tři skupiny osob, každá se skládala z šesti pravorukých mužů.
Halucinátory byli pacienti se schizofrenií, kteří trvale slyšeli hlasy při zhoršení nemoci.
Nehalucinátory byli pacienti se schizofrenií, kteří buď popírali, že by někdy slyšeli hlasy (ti byli 4), nebo je slyšeli pouze jednou nebo dvakrát od počátku jejich nemoci ( ti byli 2).
Podrobnosti o nemoci byly převzaty z lékařských zpráv pacientů, doplněné o informace od samotných pacientů, nebo od osob za ně zodpovědné. Pokud se našly pochybnosti o spolehlivosti "historie" slyšení hlasů, byli pacienti z výzkumu vyloučeni. Pacienti byli získávání z Maudsley Hospital v Londýně, byli v remisi a byli přinejmenším měsíc na stabilních dávkách antipsychotické medikace.
U žádného z pacientů nedošlo k halucinacím, zatímco byli zkoumáni.
Kontrolní skupinu tvořili zdraví dobrovolníci bez medikace a bez záznamů psychiatrického onemocnění v rodině; ke skupině osob se schizofrenií byli vybíráni s ohledem na věk a IQ schizofreniků před nemocí.
Před začátkem si osoby zkoušely úkoly a na výzkum byli vzati pouze ti, kteří byli schopni plnit úkoly s trvale vysokým skóre.

Psychologické úkoly
Kontrola – osoby tiše četly jednotlivá slova, prezentovaná na 500 ms, v intervalech 3 vteřin na vizuální zobrazovací jednotce. Použitými slovy byla adjektiva snadno aplikovatelná na lidi; většina byla hanlivá (hloupý), pozitivní protějšky hanlivých (chytrý) nebo neutrální (bdělý). Během každého sledování byla použita jiná, ale typově podobná série slov.
Vnitřní řeč – Osobám byla ukazována slova jako v kontrolním úkolu, ale nyní bylo vyžadováno, aby si v duchu řekly větu končící zobrazeným slovem, pomocí svého "vnitřního hlasu", bez jakýchkoliv artikulačních pohybů (a to se kontrolovalo malým mikrofonem, připevněným na kůži na hrtanu). Věty byly ve formě "Ty jsi..." jenom se změnou posledního slova při každém zobrazení. Tyto věty byly použity z toho důvodu, že se svou formou i obsahem podobají verbálním halucinacím běžným u schizofrenie.
Auditorní verbální představy – Podmínky byly stejné jako u úkolů s vnitřní řečí, s výjimkou osob, které byly požádány, aby si představily, že věty k nim mluví neznámý bezvýrazný hlas, který slyšely na nahrávce při nácviku úkolů.

Výsledky:

Task performance
Všichni zúčastnění byli schopni plnit úkoly během skenování bez obtíží, nebyly ani žádné rozdíly mezi skupinami v hodnocení jejich schopnosti produkovat vnitřní řeč. Žádný úkol nebyl u žádné osoby spojen se signály z laryngálního mikrofonu.

Běžné oblasti aktivace
Ve všech třech skupinách byla jak vnitřní řeč, tak sluchově verbální představivost spojena se zvýšenou aktivitou v levé inferiorní frontální oblasti a snížená okolo pravého occipito-frontálního spojení. Sluchově verbální představivost byla také spojena se sníženou aktivitou v posteriorním cingulinním kortexu.

Meziskupinové rozdíly v aktivaci:

Halucinátoři vs. kontrolní skupina
Během vnitřní řeči se neobjevily žádné rozdíly mezi aktivací oblastí u halucinátorů a aktivací oblastí u kontrolní skupiny při vnitřní řeči.
Avšak při sluchové verbální představivosti vykazovaly halucinátoři sníženou aktivaci ve srovnání s kontrolní skupinou v levém MTG, rostrální SMA a v levém středním prefrontálním kortexu.
Když se porovnala aktivita v MTG a SMA mezi základním úkolem a úkolem se sluchově verbální představivostí, došlo ke snížení aktivity u halucinátorů, ale ke zvýšení aktivity u kontrolní skupiny.

Halucinátoři vs. nehalucinátoři
U halucinátorů byly zjištěny rozdíly v aktivaci při vnitřní řeči v levém STG a sekundárním vizuálním kortexu. U nehalucinátorů byly aktivovány beze změny.
Během sluchové verbální představivosti halucinátoři vykazovali sníženou aktivaci v levém MTG, rostrálním SMA a v sekundárních vizuálních oblastech a v přilehlém cerebelárním kortexu. Tyto rozdíly v aktivaci odrážely sníženou aktivitu při sluchové verbální představivosti u halucinátorů, ale zvýšenou aktivitu u nehalucinátorů.
A naopak, halucinátoři vykázali vyšší aktivaci během sluchové verbální představivosti v pravém fronto-parietálním operkulu, zatímco nehalucinátoři ji vykázali sníženou.

Co jsme tedy zjistili?
Zjistili jsme, že pacienti se schizofrenií, kteří byli náchylní k halucinacím, ukázali (narozdíl od kontrolní skupiny a nehalucinátorům) redukovanou aktivaci SMA a levého MTG, když si představovali věty pronášené hlasem jiného člověka.

SMA (suplementární motorická oblast) se podílí na činnostech včetně artikulace. Léze v této oblasti může způsobit pocit cizí končetiny, zatímco existující končetina dělá cílevědomé pohyby bez pacientova vědomí.
A paralelně: když si zdravý člověk představuje řeč, aktivace SMA mu pomáhá se vyhnout zmatení o zdroji vnitřní řeči.
Neobvyklá redukce aktivity v SMA, když si halucinátor představuje cizí řeč, může tudíž přispět k menšímu pochopení toho, kdo vlastně mluví. A to je právě ten problém, proč člověk s poškozenou SMA slyší "cizí" hlasy ve své hlavě.

Levý MTG (střední temporální gyrus) je aktivován úlohami, které mají za následek řečovou analýzu včetně představované cizí řeči.
Činnost v tomto regionu je snížena, když subjekty mluví nahlas.
Abnormální snížení činnosti v levém MTG, pokud halucinátoři mentálně artikulují cizí řeč, naznačuje, že jejich temporální kortex odpovídá, jako by mluvili nahlas. Ačkoliv nejsou žádné záznamy o vokalizaci, může to představovat nepatřičný priming levého temporálního kortexu pro externí akustické signály při vnitřní řeči.
To by mohlo zvýšit šance na zaměnění vnitřní a vnější řeči, a tím přispět ke slyšení hlasům těchto pacientů.

Úplným závěrem shrnu dosud řečené.
Nebyly nalezeny žádné rozdíly mezi halucinátory a kontrolní skupinou v regionálním průtoku krve mozkem během myšlení věty. Nicméně když byly představované věty vysloveny hlasem jiné osoby (což zahrnuje jak vznik, tak monitorování vnitřního hlasu) měli halucinátoři normální levou frontální reakci (tj. reakci v Brocově oblasti), ale redukovanou aktivaci v levém MTG a SMA, tedy oblasti, které jsou aktivovány jak "normálními" osobami, tak nehalucinátory.
Tato zjištění naznačují, že predispozice k verbálním halucinacím jsou spojovány se selháváním aktivace oblastí koncentrovaných na kontrolu vnitřní řeči.