Dialektologická analýza

Už na základce jsem věděla, že chci na VŠ studovat češtinu. Ještě v prváku na VŠ jsem ale neměla příliš dobrou představu, co to vlastně obnáší. Dozvídám se to po pěti letech, neboť si konečně mám možnost zapsat zajímavé předměty a dozvědět se, jak se v jejich oboru provádějí výzkumy.

Tak například dialektologie.

Když se dělal výzkum pro Český jazykový atlas, jezdili výzkumníci po těch nejzapadlejších dědinách (jediným autem, které vlastnil Ústav pro jazyk český, jezdil B. Havránek, ostatní pěkně vlakem a na kole - o tom, co byl Havránek za člověka, zase někdy jindy), vozili s sebou dvacetikilový magnetofon a nahrávali vesnické stréce a tetky a posléze nahrávky analyzovali.

A protože my nejsme žádná másla, tak jsme si na semináři taky pořizovali nahrávky a taky je analyzovali. Nahrávka je řešená přes Youtube, protože nahrávky na Píše mohou mít max. 60 sekund.

Nahrávku mi pořídil Jirka v Jižních Čechách u své příbuzné. Na semináři byla zábavnější jen ta s křečkem rozmáznutým o podlahu :)

---

Tak se to tak jako po ránu sehnalo u toho, u kostelíčka. Velebnej pán choďil k mojí teťe Vitoňů sňídat a vobjedvat, protože voni bili bezďetní a tak teta se toho prosťe uvol- jako jó chopila a prosťe choďili k Vitoňi. No a potom bila teda v kapličce mše, žejo, pak vobešli muzikanti vobešli všechni možní baráki, u každího zahráli, zaspívali, dostali napít a ňákí peňíze, no a potom teda, no a pak bili teda kolotoče a houpački a pak bil zlatej hřep toho dne, prosťe bila zábava. No a ta už bila vot třech hoďin votpoledne, takže tam prosťe po hospoďe teda se ďelo, žejo, to uš prosťe bili- Ivan Dlouhej, ten prohoupal sto, diž bilo houpáňí, Ivo, za korunu, teda Ivo, Jiří, diž bilo za korunu houpáňí, tak Ivan Dlouhej tam prohoupal stofku. Ten chlap, co to prosťe provozoval, tu houpačku, tak se mňe ptal, čí je to ďítě, jo, jo, no a potom, no a potom teda, žejo, bila ta zábava a prosťe ta omlaďina, no tak choďilo se ke střelňici a já nevim, takoví a, ale klucí tam bila prosťe taková parta takovejch ťech klukú, ťech vejrostkú, a ti teda dodržovali tu pouť uplňe hroznim spúsobem, prosťe, ta zábava trvala do púlnoci, protože to bilo dicki v neďeli, tagže abi lidi mohli jít do práce, no jenže ti klucí to v tej hospoďe v kuchiňi, u tí naší paňi hospotskí, tlustí, to tam tahli do rána. No a teťkon jako voni ne- teď se ro- jako porúznu roscházeli, prosťe nešli domu, nó, to uš pak bjehali ženskí jezdili s kolama po fsi a já nevim, táta mňe poslal, abich se šla poďivat, jestli naši kluci sou v hospoďe nebo gde sou a to. A bil tam ňakej Jarda Jindrú a von bil takovej, prosťe, hřmotnej a to, a, no, prosťe, paňi Jindrová bi bejvala bila chťela, abi se vožeňil a takovi, a tak prosťe, jo, ňakou holku a k muzice a to, a teťkon no a teď ho hledala, usilovňe ho hledala a choďila prosťe po vsi a nenajit Jarouše a nenajít a teď, a já sem teda jela, protože táta řikal, no tak se musíš dojet poďivat do Klece do hospodi, jestli netáli toto, tak sem jela teda na kole do tí Klece, teť sem přijela, žejo, tam přet Klecí je most, žejo, přet, přez Lužňici, a tam seďel Jarouš Jindrú, nohama dólu, do jezu, a držel se takle za zábradlí a prosťe spal. Já sem to teda přejela, to sem si řikala, no já nevim a to, jenže už sem jela s tí hospodi spátki, a hnala se tam Jindrová, protože vona se chudák hnala pěški, jo, a teť na ňej - Jaroušku, Járo.

(Frahelž, okr. Jindřichův Hradec, Jižní Čechy)

Česká nářečí v užším smyslu:

• úžení é>í: ženskí

• protetické v-: vobjedvat

• diftongizace í>ej: velebnej

• progresivní asimilace sch: roscházeli

• duálová koncovka v instrumentálu: s kolama

• být ve tvaru "sem": jela sem

• uniformita "ty dobrý muži / ženy / města": bezďetní

• krácení v koncovce -im: nevim

Jihozápadočeská podskupina:

• skloňování adjektiv a rodových zájmen:

  • genitiv: s tí hospody

  • lokál:  v tej hospoďe

• nominativ životných maskulin -í: klucí

• infinitivní krácení: poďivat

• nadměrná diftongizace ej: vejrostkú