Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Broučci
Komentáře k článku: Broučci
hospodynka: Broučky jsem coby dítko vnímala jako příliš mravoučné čtivo, byli vzorní a to já nerada.
et: Jéé, Broučci. Jedna z mých nejmilejších dětských knih. Patří k těm úplně prvním, na které si vzpomínám. A ty Trnkovy ilustrace... Uáááá, nádhera.
---
et.pise.cz
eithne: Jako dítko jsem Broučky nečetla, ti mi byli zatajeni. Jedna z prvních knih, kterou si vybavuji, že jsem přečetla, byla Babička a za ní v závěsu Hobit. No, mohla jsem dopadnout i hůř, ne? 
lucifersangel: Broučky jsem jako malá měla docela ráda... ale to nám paní učitelky ve školce zatajovaly ty drastické chvíle, kdy někdo umřel. Od té doby jsem to naštěstí nečetla, protože tak velká propagace náboženství by mě asi stála zdravej rozum 
. Mimochodem, z Janinky jsem měla podobný pocit, to si pamatuju. Pořád taková svěží, a pak najednou že je stará.
A ten konec je taky divnej. Copak se do knížky, co se čte dětem, hodí napsat, že všichni jenom tak umřeli? To tam spíš napsat klasiku "pokud neumřeli, žijí tam dodnes".
eithne: Lucifersangel: Co se konce týká, nezapomínej, že je to knížka přes století a čtvrt stará. Ve vztahu autor - novodobý čtenář se setkávají dvě odlišné mentality lidí: smrt je pravděpodobně jediné dnešní tabu, o kterém dříve bylo zcela přirozené mluvit a smrt bylo přirozené přijímat. Děti se ji takhle učily akceptovat, pro ně byla běžnou součástí životů, to až dnes je věk nepřirozeně vysoký kvůli lékům a medicíně, dříve to tak nebylo.
Tedy, netuším, kolika let se lidé průměrně dožívali v roce 1876, ale tohle je jedna z mála věcí, kterou nám říkal ve škole milovaný Peterka a kterou jsem přijala jako fakt
(Každopádně mně se ten konec taky nelíbí )
boudicca: Jako malá jsem měla Broučky moc moc ráda. A mám je tak zafixované dodnes
sargo: Broučky jsem si sehnala relativně pozdě (mohlo mi být tak deset jedenáct), bylo to staré, mírně upravené vydání. Dodnes si vzpomínám na to strašlivé zklamání, že taková slavná a oslavovaná klasika může být tak... hrozná... Ale nevylučuji, že to byla pouze nesplněná očekávání. Ono to bylo opravdu o ničem a už jsem byla asi moc stará na to, aby mi stačilo představovat si poletující světlušky 
evi: Tak teď na mě padla málem nostalgie - jako malá jsem tohle poslouchala namluvené na gramodesce, následně i četla a dodnes si pamatuji, jak mě deptalo, že pořád toho Broučka tak komandují - tohle musíš, tohle nesmíš, tohle děláš špatně, tam nelítej a tak dál, to, jak mu Verunek nabančil, jsem vydýchávala několik dní a z postavy Janinky jsem byla rozpačitá, jaká tam má být vlastně její úloha. Bylo to prostě celé takové nějak moc výchovné...
A spali a spali a dobře se jim spalo...
eithne: Boudicca: Tak to má být, bylo to psané pro děti. To jen z pohledu dospěláka už je to o něčem jiném
Sargo: Jsi odporný pragmatik. Bohužel to máme asi trochu společné Taky jsem čekala něco jiného, ale zase tolik mě to nepřekvapilo. Zato konec mi už prozradila spousta lidí a pokaždé jsem ho úspěšně vytěsnala z paměti, ten překvapivý byl. A to nám ho naposledy prozradil Peterka před rokem
Evi: To komandování mi taky připadá přehnané, ale je to holt primárně kniha s didaktickou funkcí. Co se Janičky týká, až když mi máma předevčírem řekla, že tvrdě vyjížděla po tatínkovi a proto ji maminka tak neměla ráda, jsem si ujasnila její funkci v příběhu. Koneckonců, umřela jako beruška-panna. Ale je to docela drsné do dětské knížky 
markisha®blbne.cz: Já to zase poslouchala na magnetofonu, ale měla jsem z toho vždycky stísněný pocit.
eithne: To je u pohádky trochu hloupé
Leč díky za všeobecné reakce, to je něco, co lze u zkoušky využít
sargo: Proč automaticky předpokládat, že pohádka má být rozněžňující a radostná? 
Starší pohádky a často pohádky jiné než české jsou dost maso