Letošní tábor zajímavým způsobem zkombinoval příjemný průběh i nové výzvy. Na jednu stranu se celotáborová hra povedla, děti byly skvělé a přátelské i vůči těm trošku jiným a kolektiv vedoucích lepší než kdy jindy, ale na druhou stranu jsem v první půlce tábora měla nachcípané pacienty kvůli studeným nocím a v druhé půlce kvůli úpalům a taky jsme řešili vši a dokonce jsme museli vyloučit jednoho chlapečka kvůli chování. Konečný stav: naprosté vyčerpání.

Závěrečný díl naší cesty po Srí Lance. Zamířili jsme na jižní pobřeží do Mirissy, kde jsme ještě ten den vybalili šnorchlovací vybavení a učili se plavat ve vlnách, na nichž jezdili surfaři, a další den jsme vyrazili na výlet za pozorováním velryb. Viděli jsme hroznou vzácnost, o který jste určitě taky ještě nikdy neslyšeli: kogii. Další den jsme se přesnuli do Hikkaduwy na další šnorchlovací místo a poslední den jsme už strávili v parcích u Colomba, odkud jsme letěli domů. A protože bylo v Dubaji během přestupu příjemně, prošli jsme se kolem letiště.

Z horského národního parku Horton Plains jsme se vydali na jih do nížin, a to k národnímu parku Sinharaja, kde mělo být tolik zvířat, až se nám ani nevejdou do foťáku! A bylo: třeba pijavice, těch byla spousta. Naštěstí přišly i sympatičtější kousky - cibetky, mangusty, sambarové, světlušky, štíři...

A konečné skóre je - tadá - nula bodů ze sta!

Víkendový výlet v Krušných horách. Měly jsme tam všechno: déšť i sluníčko, borůvky, jahody i maliny, smaženici z vyžebraných vajíček a nasbíraných hříbků, přespávání ve squatu i v lese pod plachtou, oheň i strašidelnou příhodu, a taky spoustu zábavných historek o tom, jak neumíme jezdit vlaky ani autobusy.

Vyrazili jsme do národního parku Horton Plains, který je 1700 m n. m. Udělali jsme si v něm devítikilometrový okruh a viděli spoustu sambarů a taky divokého kohouta, který vypadá překvapivě úplně stejně jako český kohout, a bylo to tam nádherné. Pak jsme sjeli zpátky do nížin a tam jsme se v noci přetlačovali se slony na hrázi rybníka.

Po přeletu z Malediv na Srí Lanku jsme se vydali do centrální části ostrova - do Sigiriye. Měli tam divoké pávy, malilinkaté jelínky a obrovitánské veverky, opice, chrám s netopýry a hlavně, hlavně divoké slony. A taky jsme cestou platili pokutu, protože jsme rebelové.

Z Malediv jsme přeletěli na Srí Lanku, kde jsme strávili dalších osm dní. Tohle je zase jen úvodní díl o Srí Lance. Příště už se vydáme na cesty!

Tři dny na Kokořínsku. Bylo mokro i sluníčko, chůze i válení se, ohně a buřty, hry, klouzání v blátě a chození.

Stalo se dobrou tradicí vypadnout během roku na dva týdny z pracovních povinností a odjet někam, kde se o nic nemusím starat.
Letos jsem si vybrala Jeseníky.